Ptáci | Akademie Světlá nad Sázavou

Přehled

Ptáci – opeření obyvatelé našeho vzdušného prostoru

Možná Vás překvapuje, že při představování života v areálu naší školy nepostupujeme od organismů jednodušších k organismům složitějším, ani nectíme potravní řetězce směřující od producentů ke konzumentům – tj. od rostlin k živočichům. Skočili jsme přímo téměř až na vrchol – mezi obratlovce.

Podle mého názoru to ale má své jisté opodstatnění. Ptáků si nejspíš všimne každý. Nesplývají v hustém porostu jako rostliny, nejsou příliš malí jako většina hmyzu, neskrývají se jako většina ostatních obratlovců. Díky možnosti vyhnout se nebezpečí odletem si mohou dopřát aktivní život ve dne – mohou být nápadní, hlasití a tudíž pro nás dobře pozorovatelní. Jsou jakousi honorací živočišné říše.

Stavba ptačího křídla, Zdroj a licence

Jejich schopnost letu je učinila v očích lidí něčím výjimečným. Nejsou člověku (co do stavby těla) příliš vzdáleni a přitom ovládají vzdušné pláně. Již ve starověku byli ptáci pro lidi velkou inspirací. Pravda, příroda je vynesla do oblačných výšek, ale na revanš jim vzala jeden pár končetin. Tento handicap však plně nahrazuje výkonný a důmyslný nástroj – zobák a zbytek obstarají ptačí nohy. (Jen tak na okraj – zkusili jste si někdy představit, jak byste pomocí pinzety – coby imitace zobáku – stavěli ptačí hnízdo?)

Ptáci jsou spolu se savci jedinými organismy na Zemi, které jsou schopny udržovat si stálou tělesnou teplotu nezávislou na teplotě okolí. Jejich „provozní“ teplota je ovšem oproti lidským 36,5°C trochu vyšší. Průměrně dosahuje hodnot 42 – 43°C. Stejně jako savci i ptáci tedy dokáží vzdorovat střídání ročních dob a můžeme je pozorovat i v zimě – v době, kdy studenokrevní živočichové leží ztuhle kdesi v úkrytu.

Limitujícím faktorem je pro ně však potravní nabídka. Zatímco hmyzožravé druhy odlétají do svých zimovišť na jihu, ostatní buď zůstávají, nebo se posunou na jih a na uvolněná místa se přesunou severněji hnízdící zástupci téhož druhu, pro které by byla zima ve svých hnízdištích přeci jen příliš krutá. Lehce se tedy může stát, že sýkory, které u nás vyvedly mláďata, zimují na jihu a my tu v zimě místo „našich“ sýkor přikrmujeme sýkory, které k nám přilétly ze severovýchodu a na jaře se tam zase vrátí.

Schopnost letu je u ptáků podmíněna spoustou dalších „technických vychytávek“ – tzv. adaptací. Jejich kosti jsou z důvodu co největšího odlehčení duté a prostoupené vzdušnými vaky, které vycházejí z plic. Většinu práce při letu obstarávají prsní svaly – jsou mohutné a proto musí existovat i dostatečně velká plocha pro jejich připojení ke kosti. Z toho důvodu má jejich hrudní kost kolmý výběžek – tzv. hřeben. (Určitě jste ho nepřehlédli, když jste naposledy měli pečené kuře.) Na kostře bychom našli i spoustu dalších přizpůsobení. My se však podívejme dál.

Stavba a druhy ptačího peří

Skutečným supervynálezem je „obyčejné“ ptačí pero – je lehké, po opotřebení vyměnitelné a technicky geniálně řešené. Prachové peří vytváří jakési ptačí „jégrovky“. Jde o slušnou izolační vrstvu. Obrysové peří má zcela jinou stavbu a také funkci. Z brku, který tkví v kůži, vybíhá osten, ze kterého vybíhají větve s paprsky tvořící tzv. prapor. Paprsky sousedních větví se překrývají a v místech křížení se vzájemně propojují háčky. Vzniká tak poměrně pevná hustá „síť“. Obrysová pera na křídlech se nazývají letky a umožňují výrazně zvětšit opěrnou plochu křídla. Rýdovací pera na ocase fungují jako kormidlo. Obrysová pera na zbytku těla – tzv. krycí pera nahrazují slušnou pláštěnku.

Barva ptačího peří je dána zčásti přítomnými pigmenty, z části jde o fyzikální zbarvení, kdy barevný dojem je výsledkem lomu a odrazu světla ve struktuře pera.

Stavba obrysového pera sojky obecné.

Metabolismus ptáků

Ptačí srdce je největším a nejpracovitějším „motorem“ v živočišné říši. Hmotnost srdce tvoří desetinu až pětinu ptačí hmotnosti. Navíc tepe ve velmi vysokém tempu rychlostí 200 – 600 tepů za minutu. Musí stihnout okysličit svaly při extrémně náročné činnosti, jakou let bezpochyby je. Proto spolupracuje s neméně výkonnou dýchací soustavou. Díky systému již zmiňovaných vzdušných vaků vlastně ptačí plíce mohou odebírat kyslík ze vzduchu při jednom nádechu a výdechu hned dvakrát – když vzduch přes plíce vede do vzdušných vaků a poté zpět.

Ptačí život je velmi energeticky náročný, proto musí pták živiny velice často doplňovat. Ptačí zobák postrádá zuby – proto musí řešit rozmělňování a změkčování potravy jiné části trávicí soustavy. K tomu příroda ptáky vybavila voletem – rozšířením jícnu a dvoudílným žaludkem. V prvním – žlaznatém žaludku je potrava chemicky natrávena a ve druhém – svalnatém žaludku probíhá mechanické rozmělňování často pomocí tzv. gastrolitů – spolykaného písku a kamínků.

Kvůli letu navíc došlo u ptáků i k redukci některých orgánů – tak například u samic je vyvinut jen jeden vaječník a ten se plně rozvíjí pouze v období rozmnožování, mimo něj je značně redukovaný.

Pokračovat ve vyprávění o specialitách stavby ptačího těla by se nechalo ještě dlouho, ale tolik prostoru tu nemáme. Zájemci o další podrobnosti proto mohou využít nabídku literatury, či jiných zdrojů na konci článku.

Ptáci žijící u nás

Ve volné přírodě České republiky byl k datu 15. 3. 2015 potvrzen výskyt celkem 389 druhů ptáků.

V areálu naší školy a jeho těsném okolí jsme během školního roku 2014/15 pozorovali 32 druhů ptáků – tj. téměř jednu desetinu.

Kachny divoké při průzkumu potůčku v přírodní zahradě

Většinou šlo o zástupce z řádu pěvců, ale pohybují se tu i zástupci z řádů ptáků měkkozobých, vrubozobých, veslonohých, brodivých nebo i šplhavců, svišťounů a dravců.

Některé druhy si vybraly parkové prostředí školy za své hnízdiště. Při hnízdění jsme tu mohli pozorovat sýkory modřinky, koňadry, vrabce domácí, kosy černé, hrdličky zahradní, ale i kachnu divokou, konopku obecnou nebo rorýse. Při bedlivějším průzkumu (nebo větším štěstí) bychom ale nejspíš objevili i další hnízda, neboť další druhy ptáků zde „ohraničovaly“ zpěvem svá teritoria – například dva druhy konipasů, drozdi zpěvní i kvíčaly a tak by se dalo jistě pokračovat.

Další druhy u nás sbíraly potravu, využívaly vodní plošky v areálu k uhašení žízně či ke koupeli, případně v zimě navštěvovaly bohatě plněná krmítka. Jiné jsme pak mohli pozorovat při přeletech.

V současné době má již spousta z Vás po ruce výkonný fotoaparát, který v případě náhody či štěstí může zachytit spoustu zajímavého. Pokud se Vám tedy podaří vyfotografovat (nebo natočit) nějakého našeho ptačího souseda, věnujte škole Vaši fotografii a podělte se o svůj zážitek i s ostatními.

Autor fotografií (pokud není uvedeno jinak): Mgr. Eva Bernadová

Odkazy a další informace

Další informace o ptačím světě můžete hledat například zde:

SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2., opr. a rozš. vyd. Plzeň: Ševčík, c2012, 447 s. ISBN 978–80–7291–224–7.
SAUER, Frieder. Ptáci lesů, luk a polí. 1. vyd. Praha: Ikar, 1995, 286 s. Průvodce přírodou (Ikar). ISBN 80–85830–99-x.
SAUER, Frieder. Vodní ptáci. 1. vyd. Praha: Ikar, 1996, 287 s. Průvodce přírodou (Ikar). ISBN 80–85944–62–6.
PAPÁČEK, Miroslav. Zoologie. 1. vyd. Praha: Scientia, 1994, 286 s. ISBN 80–85827–57–3.
SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2., opr. a rozš. vyd. Plzeň: Ševčík, 2012, 447 s. ISBN 978–80–7291–224–7.
KLOUBEC, Bohuslav, Jan HORA a Karel ŠŤASTNÝ (eds). Ptáci jižních Čech. 1.vyd. České Budějovice: Jihočeský kraj, 2015, 640s. ISBN 978–80–87520–12–3.
CHANDLER, David a Mike UNWIN. Výpravy do ptačího světa: příručka pro mladé a začínající ornitology. 1. vyd. Praha: Scientia, 2006, 128 s. ISBN 80–86960–18–8.
ELPHICK, Jonathan a John WOODWARD. Ptáci: nový kapesní atlas. 2. vyd. Praha: Slovart, 2012, 224 s. Nový kapesní atlas. ISBN 978–80–7391–611–4.
GUTJAHR, Axel. Ptáci v zahradě: pozorování, určování, ochrana. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2012, 256 s. Universum (Euromedia Group). ISBN 978–80–242–3367–3.
www.cso.cz – webové stránky České společnosti ornitologické
fkcso.cz/cz-list.htm – aktuální Seznam ptáků ČR
www.biolib.cz/cz/taxon/id8304/ – stránky Biolibu věnované ptákům
http://www.rozhlas.cz/hlas/oprojektu/ – Český rozhlas: Hlas pro tento den