Ač malý počet lidí (stále však ještě nadpoloviční většina třídy) se odhodlal ke společnému výletu do „divočiny“. Vítěznou lokací se stal Mrákotín u Telče, kde jsme byli ubytováni v tábořišti u rybníka Dolní Mrzatec.
Hned první den byl na programu lanový park ve Lhotce, který můžeme mimochodem velmi vřele doporučit všem příznivcům výšek a dobrého domácího jídla. (Pouze zvažte vhodné pořadí těchto aktivit.) Někteří z nás se v mezičase vydali i k nedaleké zřícenině hradu Štamberk.
Po návratu krásnou krajinou jsme se již nehnuli ze své základny, kde jsme maximálně využili všeho, co nám nabízela – od jízdy na kanoích přes pingpongový stůl a hřiště až ke kuchyni, kde jsme si uvařili večeři z vlastních zásob.
Úterní den pokračoval také v aktivním duchu. Zdolali jsme Javořici, největší vrchol Vysočiny. Rádi bychom se pokochali i nedalekou vyhlídkou, ale vyhnal nás televizní štáb, kterému jsme se coby kompars nehodili do záběru. Pokud však v nějakém nově vzniklém českém filmu uslyšíte v pozadí píseň Kozel od Jaromíra Nohavici v upravené „lidové verzi“…
Během naší okružní cesty po krásách okolí Telče jsme se občerstvili v Řásné, čím jiným než smažákem, a pokračovali tentokrát všichni přes již zmiňovaný Štamberk až do našeho přechodného sídla. Cestou nám v reakci na nezvyklý přímý kontakt s přírodou pomalu otekli dva výletníci a nasbírali jsme pár zarputilých klíšťat.
Přesto se nikdo z postižených nevzdal kratochvílí posledního večera, který byl vyplněn pádlováním, koupáním a hraním nejrůznějších her, kdy si zaslouží vyzdvihnout zejména oblíbený Ninjaaa. Na závěr jsme zvolili nezvyklou, ale bezpochyby naplňující kombinaci poháru a špekáčku.
Ve středu s těžkým srdcem, ale odpočatou lehkou myslí opustila naše skupinka tábořiště. Autobus nás přemístil do Telče, kde jsme navštívili státní zámek a prošli historické náměstí, ale největší zájem – jak se zdá – sklidila tamní zmrzlina.
Poté už nás bohužel čekal poměrně rychlý návrat do reality…
Foto: Leoš Poříz
