Rorýs obecný (Apus apus)

Příroda v areálu > Ptáci > Rorýs obecný

Letka rorýsů nad světelskou Akademií 19. 5. 2016

Procházíte areálem školy a upoutal Vás pronikavý ptačí křik? To ve vzdušném prostoru operuje letka jedněch z našich nejzajímavějších ptačích obyvatel – rorýsů. Přestože si jejich hlasové projevy svou kvalitou nijak nezadají se zpěvem mnohých zástupci pěvců, řadí zoologové rorýsy do blízkého příbuzenství tropických kolibříků – do řádu svišťounů.

Tyto tažné ptáky u nás můžeme zastihnout pouze cca 4 měsíce v roce. Ze svých zimovišť v Africe se rorýsi do Světlé nad Sázavou vrací na přelomu dubna a května (2015 – 5. května, 2016 – 29. dubna) a hned začnou pořádat své vzdušné manévry. Jejich nezaměnitelné siluety letících bumerangů s vloženým vidlicovitým ocáskem, které jakoby mezi plachtěním při rychlém letu pohybovaly každým křídlem nezávisle na tom druhém, pak byly na nebi pozorovatelné až do začátku srpna. Porovnat si siluetu rorýse s vlaštovkovitými ptáky, kteří mu jsou nejpodobnější, můžete zde.

Rorýs je hnědošedý pták větší než vlaštovka – jeho rozpětí křídel dosahuje i 40 cm. Tmavé zbarvení celého těla narušuje jen světlé hrdlo, mladí ptáci mají ještě světlé čelo a tence světle lemované křídelní krovky.

Rorýsi jsou extrémní letoví specialisté. Vše provádí v letu – loví potravu, pijí, obstarávají materiál ke stavbě mělkého hnízda, ale také se za letu páří. I spánek provádí v letu – vystoupají do výšky přes 1 km, polovina mozku jim „usne“ a oni zvolna krouží a klesají, čas od času se „vzbudí“, povylétnou a pokračují v odpočinku.

K dokonalému letu jsou vybaveni spoustou důmyslných adaptací. Let ve velkých výškách jim umožňují například speciální červené krvinky s větším povrchem a speciálním hemoglobinem, které umožňují lepší vázání kyslíku i v prostředí na kyslík velmi chudém. Létají velmi rychle – mohou dosáhnout až rychlosti 220 km v hodině. Do hnízd ve skulinách skal, v dutinách mezi taškami na střechách, ve větracích otvorech v budovách či ve speciálních ptačích budkách mohou nalétávat až šedesátkou. Latinské jméno Apus apus odkazuje na rorýsovy velmi krátké nohy, které výborně slouží při zachycování na kolmých stěnách skal či budov, ale špatně se s nimi „startuje“ ze země. Svá hnízda tedy zásadně budují ve výšce minimálně druhého patra tak, aby z hnízda mohli „vypadnout“, během pádu rozevřou křídla a naberou výšku. Mláďata, která vylétnou z hnízda se zastaví a usednou až třetí léto – až teprve když sama zahnízdí. Do té doby se dvakrát proletí do Afriky a zpět, mají na svém kontě několik set tisíc nalétaných kilometrů a vše bez zastávky. Ročně nalétají odhadem až 190 000 km.

Mapa hnízdišť a zimovišť, Zdroj a licence

Rorýsi po svém návratu do Evropy několik dní obhlíží hnízdiště. Páry jsou trvalé (byť se scházejí pouze na hnízdění) a díky dlouhověkosti rorýsů spolu mohou hnízdit na stejných místech třeba i 15 let. Hnízdo v dutině vystýlají měkce materiálem, který nasbírají za letu. Samička snáší 2 až 3 bílá vajíčka a inkubuje je střídavě se samečkem přibližně tři týdny. Vylíhlá mláďata rodiče nekrmí tak často, jako to dělají pěvci (každých pět minut). Malí rorýsi si musí počkat na svou baštu i déle než hodinu. Na rodičích při návratu do hnízda nežadoní širokým otevíráním zobáčku, ale tahají je za peří na krku a čekají, až jim rodič předá chuchvalec ve vzduchu nasbíraného hmyzu. Mláďata se zdržují na hnízdě výrazně déle než ptáčata pěvců. Rodiče je krmí šest neděl. Pokud se zhorší počasí a klesne potravní nabídka, mláďata sníží svůj metabolismus a zastaví svůj vývoj. Jejich rodiče se zdržují na hnízdě a hnízdění se pak může i o pár týdnů protáhnout. Nehnízdící ptáci odlétnou do oblastí s lepším počasím a do kolonie se vrátí později. Jakmile ptáčata začátkem srpna vyletí z hnízd, jsou již dobře připravena na stálý pobyt ve vzduchu a celé rorýsí společenství se vydá zpátky do jižní Afriky.

Potravou rorýsů je tzv. aeroplankton – tedy hmyz, který se dostane do horních vrstev vzduchu. Blíže k zemi se rorýsi pouští pouze při hnízdění a před bouřkou.

Rorýsi nemají mnoho přirozených nepřátel. Mláďata jsou v hnízdech dobře chráněna a dospělí jedinci jsou tak zdatní letci, že je jen výjimečně uloví ostříž lesní nebo sokol stěhovavý. Jediným vážným nepřítelem se tak stal člověk, který stavebními úpravami budov byť často nechtěně znemožňuje rorýsům hnízdění.

Spojovací chodba s větracími průduchy, které slouží jako hnízdiště rorýsů. Pod střechou vysoké budovy budou od podzimu 2015 hnízdní budky.

Na naší světelské Akademii hnízdí poměrně velká kolonie těchto ohrožených a zvláště chráněných živočichů. Hnízda budují ve větracích otvorech spojovacího traktu a dříve využívali i větrací otvory na blocích DM. Tyto bloky však během roku 2015 prošly rekonstrukcí střech a zateplením fasád. Během zpracování projektu žili ještě naši rorýsi v utajení a projektové řešení s jejich výskytem nepočítalo. Květnový návrat rorýsů však znamenal změnu. Protože zateplování budov celorepublikově výrazně snižuje počet hnízdících párů a stavy rorýsí populace prudce klesají, rozhodlo se vedení školy podat našim rorýsům pomocnou ruku.

Po zjištění, že u nás rorýsi hnízdí, došlo ke změně harmonogramu stavebních prací, aby mohli rorýsi zdárně vyvést mláďata ve stávajících dutinách. Jako náhradu za ztrátu těchto dutin se podařilo ve spolupráci s orgány ochrany přírody do projektu prosadit vsazení hnízdních budek do nových fasád dvou bloků. Při rekonstrukci spojovací chodby snad bude možné najít řešení, které by umožnilo hnízdní dutiny pro rorýsy zachovat.

Zelená linie – zachované hnízdní dutiny, Červené linie – zaniklé hnízdní dutiny, Žluté linie – pozice hnízdních budek s celkem 24 hnízdními dutinami

Rorýsi jsou velice čistotní – trus mláďat vynáší rodiče z hnízda a svou hnízdní dutinu nijak svým drobným zobáčkem nerozšiřují, takže snad bude hnízdění probíhat ke spokojenosti obou stran.

Odchycené mládě, Zdroj a licence

Do blízkého kontaktu s rorýsem se běžný člověk dostane zcela výjimečně. Nejčastěji jde o nešťastný start právě vyletujícího mláděte, které při svém opuštění nízko položeného hnízda nestihne vzletový manévr. Pokud tedy najdete mladého rorýse na zemi, zkuste ho vzít do rukou a nadhodit do vzduchu – nejspíš bude po problému. Pokud by měl však rorýs nějaké zranění – zavolejte pracovníky Stanice Pavlov, ti už si budou vědět rady.

Napjaté očekávání, jestli se na jaře budou rorýsům nové bytečky líbit a jestli v nich úspěšně vyhnízdí, v červnu skončilo. Přestože nové dutiny rorýsi v prvních týdnech přehlíželi, v červnu jsme již pozorovali, jak zaletují i do nich. Kolonie světelských rorýsů je tedy zachována. I nadále bude nad Světlou za letních večerů znít hlasitý křik sevřených letek rorýsích „tryskáčů“ a zdejší obyvatelé budou moci i příští roky obdivovat dokonalou vzdušnou akrobacii těchto úžasných opeřenců.

Odkazy a další informace:

Webové stránky, kde najdete další informace o rorýsech:

• www.rorysi.cz – web provozovaný Českou ornitologickou společností, kde najdete o rorýsech prakticky vše
• ČESKÝ ROZHLAS: vyprávění o životě rorýsů doplněné zvukovými nahrávkami z rozhlasového pořadu Hlas pro tento den
• WIKIPEDIA: stručné shrnutí základních informací

Fotografie v banneru: Rorýs za letu, Zdroj a licence