Budníček menší (Phylloscopus collybita)

Příroda v areálu > Ptáci > Budníček menší

Zdroj a licence

17. září 2015 jsme právě vedli v prvním ročníku gymnázia odbornou diskusi o uspořádanosti množiny reálných čísel, když v tom se k nám přidal zpoza otevřeného okna další diskutující. Byl velmi hlasitý, velice přesvědčivý a naprosto nepřeslechnutelný. Skrýval se kdesi v javoru jasanolistém a tvrdošíjně si pěkně nahlas vedl svou. Vidět sice nebyl, ale podle zpěvu nebylo pochyb, kdo si prosadil své právo „pohovořit k věci“ – malý drobek se silným hlasem – budníček menší.

Nikdy nepochopím, jak tak drobný ptáček může být tak hlasitý. Jeho hlas je lehce rozpoznatelný a naprosto typický. Jakoby si stále opakoval „cilp – calp – calp, cilp – calp – calp…“

Jeho hlas je natolik profláklý, že se v mnoha jazycích vepsal do jeho jména. Nejspíš jen v češtině má jméno tak nesouvisející se svým hlasem. Němci ho jmenují Zilpzalp, Angličané Chiffchaff, Finové Tiltaltti, Holanďané Tjiftjaf a třeba Litevci Čunčinš.

Pokusíte-li se zpěváka najít, vezmete na sebe poměrně těžký úkol. Budníček menší je drobný a velmi nenápadně zbarvený ptáček. Svrchní polovina jeho těla je světle hnědošedá, dolní polovina těla špinavě bílá, na hrudi s nádechem do žluta. Nad okem má světlejší nadoční proužek. Nožky má na rozdíl od svého bratránka budníčka většího tmavé.

Budníček je letní návštěvník. Samečkové přilétají koncem března a začínají zpěvem vytyčovat svá území. Při zpěvu se nakrucují (nejen) na vrcholcích stromů do všech stran a často přeletují na další větve. Jsou to prostě vyloženě hyperaktivní neposedové. Zhruba za týden za nimi dorazí i samičky a začne vyhledávání vhodného místa pro stavbu hnízda. Budují ho samotné samičky přímo na zemi, nebo nízko nad ní, na okraji hustého porostu. Materiál používají pouze místní a proto kulovitá, až na malý boční otvor uzavřená stavba perfektně splývá s okolím. Do ní v květnu až červnu samička naklade 4 – 6 bílých, hnědě, či červenohnědě skvrnitých vajíček. Po snesení posledního vajíčka na ně usedne a příští necelé dva týdny vajíčka inkubuje.

Po vylíhnutí je krmí většinou sama. Během dne navštěvuje hnízdo i 200krát, přináší potravu – nejrůznější hmyz a pavouky a odnáší trus mláďat. Na první pohled se zdá, že se sameček na péči o potomky přímo příliš nepodílí, ale zato teritorium své rodiny po celou dobu úzkostně brání před vetřelci, přičemž bývá velmi přesvědčivý. Přestože je menší než vrabec (dosahuje délky max. 10 – 12 cm), správně nažhaven dokáže zahnat i mnohem statnější vetřelce.

Po čtrnácti dnech krmení mláďata opouštějí hnízdo a pohybují se dál v jeho okolí. Potravu si spolu s rodiči sbírají nejčastěji v korunách listnatých stromů během pohybu po větvích i během třepotavého letu. Připomínají tak kolibříky.

Po vyvedení mláďat během července samečkové umlkají. Zpívat začínají znovu až na konci léta. Je to nejspíš zpěv na rozloučenou, tak jako ten, který jsme slyšeli onen zářijový čtvrtek my. Po víkendu se již budníček na javoru pod okny, ani jinde v okolí, neozval. Možná již byl na cestě do svého zimoviště v okolí Středozemního moře, nebo v subsaharské Africe.

Mapka rozšíření budníčka menšího, Zdroj a licence
1. oblast hnízdění , 2. oblast hnízdění, v malém počtu i zimování, 3. celoroční výskyt,
4. obvyklé zimoviště, 5. oblast se zimním výskytem pouze na omezených lokalitách s vhodnými podmínkami (oázy, zavlažované oblasti)

Záznamy z kroužků na nožkách odchycených budníčků dokládají, že se tito pěvci dožívají na našem území maximálně šesti let. Jejich počty jsou zatím stabilní, možná se mírně zvedají. Budníček menší je tak poměrně častým obyvatelem listnatých lesů, parků, zahrad i hájů naší české kotliny od nížin až do hor. Snad bude stejně úspěšný i v příštích letech. Již nyní se těšíme, až nás na jaře zase přiletí vyrušovat.

Fotografie v banneru: Zdroj a licence