Střízlík obecný (Troglodytes troglodytes)

Příroda v areálu > Ptáci > Střízlík obecný

Vyzpěvující sameček, Zdroj a licence

Vyrazila jsem si jedno mlhavé podzimní ráno do jihozápadního cípu našeho areálu, abych se pokusila nahrát ranní povídání našich koňader. Potvory ani nepíply. Jen nějaký čerstvě probuzený kačer se ozval od šeré řeky. Když v tom mne zaujalo hlasité a jakoby vzteklé drčivé švitoření „krrrrrrrrr“.

Ozývalo se z keřového houští v rohu zahrady – z prostředí, které je jako dělané pro dalšího hlasitého mrňouse – střízlíka obecného. Jsou tam husté keře, hromádky klestí a nedaleko řeka – střízlíkův ráj.

V tomto ranním okamžiku však střízlíka očividně cosi dopálilo. Po chvilce hledání jsem křiklouna objevila na větvi pustorylu. Rozzlobeně pobíhal po větvích jak motorová myš, přeskakoval z větvičky na větvičku a hlasivky rozhodně nešetřil.

Střízlíkovo dlouhé latinské jméno má nejspíš vyvážit jeho nepatrnou velikost. Měří kolem devíti centimetrů a střízlík tak patří k našim nejmenším opeřencům. Když si ho však dobře prohlédnete, zjistíte, že je sice malý vzrůstem, ale zato velký fešák. Svrchní strana těla je teple skořicově hnědá s jemnými příčnými tmavšími proužky. Na křídelních letkách se střídají tmavohnědé a béžové proužky, které vyvolávají zdání drobné šachovnice. Spodní strana těla je světlejší – béžově šedá, na bříšku také s jemným vlnkováním. Zobáček má dlouhý, tenký a nepatrně prohnutý, nad okem zpozorujete světlejší nadoční proužek. Nejnápadnějším znakem je ale zvyk zvedat krátký ocásek kolmo k zemi. Možná se tak snaží dohnat nějaký ten centimetr výšky.

Střízlík je většinou naším stálým obyvatelem. Nejraději se zdržuje na zarostlých stanovištích blízko vody – přesně tak jako u nás. Sameček je silně teritoriální, své území si po celý rok obhajuje hlasitým zpěvem. V zimě je jeho hlas jedním z mála ptačích zpěvů, které je možné zaslechnout.

Na jaře sameček staví několik hnízd – může jich být i tucet. Jsou to kulovité stavby s bočním vchodem, které chystá z listí a trávy při zemi v keřích a hromadách větví. Naláká samičku, ta si vybere hnízdo a založí rodinu.

Jeden z rodičů po krmení vynáší trus od hnízda, Zdroj a licence

Střízlík je polygamní, ve svém harému má většinou dvě až tři (výjimečně i čtyři) samičky, každá z nich po spáření naklade 5 – 8 bílých, světle skvrnitých vajíček. Samička sedí na vejcích přibližně dva týdny sama, při péči o vylíhlá mláďata už ale asistuje i sameček. To mu pak začíná tuhých cca 17 dní. V dobrých letech mohou střízlíci hnízdit i dvakrát za léto. Kromě období hnízdění jsou samotáři. Do skupinek se sdružují jen mladí ptáci, případně dospělci během krutých zim. Při jejich nepatrné velikosti (váží okolo 8 gramů) za mrazů rychle ztrácí teplo. Noci proto přespávají společně schouleni v jednom hnízdě nebo ptačí budce.

Střízlík vyhledává převážně masitou potravu. V zimě občas doplňuje potravu bobulemi, ale masíčko je masíčko. Hmyz a pavouky sbírá po větvích i na zemi, pohybuje se velmi rychle a obratně, leckdo si ho může splést s myší, když tak rejdí mezi kořeny. Létá velice prudce, často to napere zpříma do nejhustšího křoví, ale rozhodně ví, co dělá. V hustém křoví je pro pronásledovatele prakticky nedostižný.

I mně se za chvilku drobný ptáček ztratil v hustém keři. Ráda bych si ho ještě jednou pořádně prohlédla, ranní mlha nebyla pro pozorování právě dobrou kulisou. Rozhodla jsem se tedy ověřit tvrzení odborníků, že střízlík nesnese ve svém teritoriu návštěvy, a pustila jsem nahrávku střízlíkova drčení. Výsledek se dostavil okamžitě. Malý vztekloun vystartoval ze spleti větví a posadil se výhružně na větev ani ne dva metry ode mne. Zvedl ocásek, načepýřil se a … dál jsem ho již nezlobila. Nahrávku jsem vypnula a říkala jsem si: možná je malý tělem, zato velký bojovník. Svého území se rozhodně jen tak nevzdá. Když jsem odcházela, posedával na vrcholu keře vrby jívy a spokojeně si přitakával. Vyhrál. Tak ať se mu tady u nás spokojeně bydlí.

Fotografie v banneru: Zdroj a licence