Kachna divoká (Anas platyrhynchos)

Příroda v areálu > Ptáci > Kachna divoká

Psal se rok 2014, začínal duben. V roce 2013 zbudovaná a osázená přírodní zahrada se probouzela do svého prvního jara. Nedočkavě jsme očekávali prvního návštěvníka. Jednoho dne jsme se dočkali – ne jen jednoho, ale rovnou tří. Naše jezírko s potůčkem přiletěly prověřit kachny divoké. Proplouvaly potůčkem, procházely se okolním trávníkem, čvachtaly se v jezírku. Kolaudace jim trvala poměrně dlouho, ale jak se zdá, proběhla úspěšně. Od této doby náš areál březňačky soustavně doprovázejí.

Nejspíš nenajdeme Čecha od pěti let výše, který by neznal naši nejběžnější kachnu. Mezi sedmdesátými a osmdesátými lety minulého století sice její stavy poklesly v různých oblastech o 20 – 50 %, přesto je ale stále bezkonkurenčně nejčastěji se vyskytující kachnou v naší zemi. Sameček ve svatebním šatě s kovově zelenou hlavou s bílým límečkem na krku, který výrazně kontrastuje s hnědofialovou hrudí, světle šedým bříškem a šedohnědými zády, s černým ocasem s bílým lemováním a švihácky nakroucenými pery (tzv. „kačírky“) musí být snem každé kačeny. Navíc ten zářivý oranžovožlutý zobák s černou špicí a nápadné červené nohy – tomu prostě žádná hnědě skvrnitá samička nemůže odolat. Obě pohlaví mají na křídlech modré „zrcátko“ s bílým lemem. Mláďata i samci v prostém šatu se podobají samicím.

Nahrávka 1: Hlas divokých kachen slyšel asi každý – připomíná kvákání a zajímavé je, že samičky jsou hlasitější než samečkové.

Chceme-li poznat kachní chování, je nejlépe začít se sledováním v září. To kachny přepelichají a samečkové si nanečisto vytestují tok. Přes zimu mají jiné starosti. Potravní nabídka se snižuje a navíc začínají hony na kachny. Každá rozumná kachna to proto na rybníku rychle zabalí a přestěhuje se na nejbližší řeku mezi lidi – tam se nestřílí. (A potom ať mi někdo tvrdí, že kachny nejsou pěkně mazaná zvířata.) V předjaří se většina kachen na stojaté nebo zvolna tekoucí vody mimo civilizaci vrací a začínají ty pravé zásnubní reje. Samečkové se každou hodinu seskupí na jednom místě a předvádí složité pozice. Samice si vybírají svého partnera pro příští rok a pokračují s ním ve svatebních rituálech.

Průběh námluv jsme mohli pozorovat na jaře v roce 2016 tzv. z první řady. Kachní pár se ubytoval počátkem jara na našem jezírku, ale novomanželskou idylu jim kazil další vytrvalý nápadník. Sameček tak strávil spoustu času odháněním neodbytného soka, zatímco samička se naprosto nezúčastněně pohupovala na hladině.

Nemanželský kachní trojúhelník

Tenhle hoch to vůbec nemá jednoduché. Je vítězem, ale přesto stále musí hlídat, aby mu protivník „nelezl do zelí“.

Neodbytný nápadník vyhnaný z vody se maskuje za trsem loňské trávy.

Když se konečně třetího zbavili, srovnala si samička peří, napila se vody a mohlo začít další kolo zásnubního tance – vzájemné úklony hlavou a společné projížďky po jezírku.

Po spáření staví samička hnízdo, které ukrývá velmi pečlivě na zemi mnohdy poměrně daleko od vody. Předchozí dva roky hnízdila kachna i v našem areálu. Výsledek hnízdění však je neznámý. Káčata jsme u nás nikdy nezastihli.

Našli byste naši sousedku kačenu v koutě u jedné z našich budov? Asi těžko.
Tento objev opakovaně učinil (byť pokaždé jinde) náš pan údržbář při sekání trávy.
Hnízdo pokaždé ponechal, ale jak to s kachní snůškou nakonec dopadlo, je ve hvězdách.

Kachní snůška dosahuje většinou 8 – 11 vajec. (Jednou ale vědci podnikli dost drastický experiment a vejce kachně odebírali. Samička se stále snažila doplnit snůšku až snesla údajně neuvěřitelných 146 vajec. [1]) Se snášením kačeny začínají již koncem března a v dubnu dokončují. Samičky sedí na vejcích necelé 4 týdny, ihned po vylíhnutí se káčata dokáží pohybovat po vodě, na létání si musí další dva měsíce počkat.

Kachna s malými káčaty, Zdroj a licence

Kachny jsou všežravci – živí se vodními i pobřežními rostlinami, vegetariánskou stravu doplňují bílkoviny ze zkonzumovaných plžů, červů, pulců i žab. Potravu sbírají ve vodě i na souši. Nemohou se však potápět, jen se ve vodě nakloní, zadní část trčí z vody jak Titanic těsně před potopením a zobákem u dna sbírají potravu. V zimě je to však s potravní nabídkou slabší a kachny žebrají o potravu podél řek ve městech. Sdružují se do velkých hejn a čekají na příchod nového jara.

Zajímavá pozice pro občerstvení, ale kdo umí, ten umí , Zdroj a licence

I nedaleko naší školy je pod světelským jezem během zimy velké kachní shromaždiště. Často zde natrefíme na rodiče s dětmi, jak přikrmují kachny i zimující labutě. Suchý rohlík však není pro kachny moc vydatná strava. Při životě je udrží, ale hodila by se na vitamíny bohatější strava.

Takovou jsme jim „uvařili“ během semináře z biologie, který byl věnován praktické ornitologii. Ing. Zbyšek Karafiát ze Stanice Pavlov nám povyprávěl o přezimujících druzích i o tom, jak pěvcům i vodním ptákům přes zimu pomoci. Nutno přiznat, že kachny i labutě byly směsí z nastrouhané krmné řepy, vloček a dalších ingrediencí docela nadšené.

Velké mrazy tráví kachny „sbalené“ do co teplotně nejúspornější pozice.

Nahrávka 2: Během krmení v zimních měsících je skupina kachen opravdu velmi hlasitá.

Zdroj a licence

Mapa rozšíření ukazuje, že kachna divoká obývá velkou část severní polokoule. Všude však není stálá, v zimních měsících ustupuje do oblastí, kde voda nezamrzá.

Každopádně díky přítomnosti světelského jezu snad kachna zůstane trvalým sousedem naší školy a bude nám svou přítomností oživovat nejen jara a léta, ale i příští podzimy a zimy.

Prameny a odkazy

1. CARWARDINE, Mark. Guinnessova kniha zvířat. 1. vyd. Plzeň: Mustang, 1995, 264 s. ISBN 80–7191–061–9.

• https://commons.wikimedia.org/wiki/Anas_platyrhynchos – spousta pěkných obrázků v galerii commons wikimedie
• video o tom, že i v živočišné říši občas hormony zatemní mozek a na řadu přijde násilí, https://www.youtube.com/watch?v=896EJ9LLHbE