Holub hřivnáč (Columba palumbus)

Příroda v areálu > Ptáci > Holub hřivnáč (Columba palumbus)

Přítomnost „domácích“ holubů v našem areálu je věc běžná, okoukaná a do jisté míry i nepříjemná. Mnoho místních i návštěvníků tak možná přehlédne, že se tady u nás mohou setkat i s mnohem méně běžným holubem – holubem hřivnáčem.

Na jaře 2016 se pár holubů hřivnáčů rozhodl zahnízdit přímo pod okny školní budovy na jednom z javorů vedle travnatého hřiště. Mělké hnízdo z propletených větviček umístil do jedné z rozsoch větví a zařídil si celkem nekonformní bydlení. Bylo velice zajímavé sledovat, jak sameček každých pár minut přilétá ke hnízdu s dalším klacíkem, zabudovává ho do hnízda, láskyplně opečovává sedící samičku a zase odlétá.

Holub hřivnáč je největší evropský druh holuba. Měří i více než 40 centimetrů, v rozpětí křídel má úctyhodných tři čtvrtě metru a váží okolo půl kilogramu. Kromě své velikosti upoutává i svým zbarvením. Šedý hřbet kontrastuje s růžovou hrudí, na bočních stranách krku má výrazné bílé skvrny, bílý pruh bývá viditelný i v ohbí křídel. Za letu vytváří tyto bílé skvrny uprostřed svrchní strany křídel nápadný silný bílý pruh. Šedou hlavu zdobí výrazné žluté oko a oranžovočervený zobák. Okraj šedého ocasu lemuje tmavá páska.

Velmi charakteristický je jeho zpěv. Jde o pětislabičné houkání s důrazem na druhou slabiku: hu – hů – hu hu – hů.

Holub hřivnáč je tažný druh, zimuje v západní Evropě na Pyrenejském poloostrově, popř. ve Středomoří. K nám se vrací během března. Hnízdí jednou až dvakrát za sezónu v rozmezí dubna až srpna. Své hnízdo, které by spíš sneslo označení „hnízdní podložka“, staví z klacíků buď v rozsochách větví, v případě nouze i na budovách. Samička snáší na tuto sice řídkou, ale přesto bytelnou podložku nejvýše dvě vajíčka, ze kterých se po 15–17 dnech inkubace líhnou mláďata odkázaná na rodičovskou péči.

Samička chrání a zahřívá dvě mláďata na hnízdě, Zdroj a licence

Hřivnáč je z velké části býložravcem, mláďata v prvních dnech krmí tzv. holubím mlékem – hmotou plnou vitamínů vyvrženou z volete. Jde o velice výživnou kaši, kterou mláďatům podává většinou jen dvakrát denně. Po necelém týdnu začínají mláďata přivykat klasické stravě – listům bylin, květům a pupenům stromů, semenům, plodům apod. V malé míře holubi konzumují i drobné měkkýše, žížaly a hmyz. Potravu sbírají nejen ze země, ale paběrkují i po stromech a v keřích.

Mláďata zůstávají na hnízdě 3 – 4 týdny, létat dovedou ještě o pár dní později. Pohlavně dospívají v následujícím roce. Samička se od samečka viditelně neliší, mláďata od dospělých odlišit lze – nemají bílou skvrnu na krku. Pokud přežijí první roky, které jsou většinou nejkritičtější, mohou se dožít i slušného věku – nejstarší známá délka života u hřivnáče byla 16 let a pár měsíců.

Zajímavou podívanou skýtá chování hřivnáčů v období toku. Sameček vylétá strmě do výšky více než dvaceti metrů nad své teritorium, hlasitě tleská křídly a následně s doširoka rozevřeným ocasem plachtí dolů. Škoda, že jsme letos tyto zásnubní lety propásli, ale třeba máme šanci příští rok.

Foto v banneru: Zdroj a licence