Vrabec domácí (Passer domesticus)


Příroda v areálu > Ptáci > Vrabec domácí


<!-- Sameček vrabce domácího, který se takto… -->

Pokud bychom se již od jara roku 2016 nepyšnili titulem Rorýsí škola, mohli bychom se celkem regulérně ucházet o titul škola Vrabčí. Vrabec domácí je totiž naším stálým, početným a hlasitým spolubydlícím. Kolonie vrabců u nás obývá většinu škvír v dutinách panelových domů i část větracích otvorů pod střechou spojovacího traktu a svým švitořením oživuje téměř celoročně školní areál. Největší popularitu si bezesporu získal vrabčí párek, který se ubytoval ve štěrbině ve stěně ředitelny. Sameček (na obrázku vpravo i v banneru) je jakýmsi agentem OO7, který má informace přímo první ruky a vedení školy se musí mít na pozoru, neboť je průběžně odposloucháváno.

Vrabec domácí je dalším synantropním (tzn. člověka doprovázejícím) druhem, se kterým se můžeme v okolí školy setkat. Na českém území žije odnepaměti a po dlouhou dobu zde byl i druhem nejpočetnějším. Změny v hospodaření však způsobily, že počty vrabců znatelně klesají a z některých oblastí vrabci domácí zmizeli úplně. To naštěstí není případ Světlé, a tak tohoto pro mnohé obyčejného ptáka můžeme pozorovat pěkně zblízka.

Zajímavé je, že všichni znají slovo vrabec, ale málokdo v dnešní době ho také pozná. Také si uvědomme, že běžných vrabců u nás žijí dva druhy, které je dobré umět rozlišit. Tak tedy – vrabec domácí je větší než vrabec polní a hlavně na světlých tvářích nemá černé skvrny, které najdeme u jeho bratránka vrabce polního. U vrabce domácího lze také odlišit samečka od samičky – existuje tu tzv. pohlavní dvojtvárnost, neboli sexuální dimorfismus.

Sameček vrabce domácího, který se takto vyhříval v odpoledním slunci na chvojce klášterské u vstupu do školy. (28. 4. 2016)

Sameček má šedé temeno lemované hnědými pery na spáncích a v týle – jako by měl na hnědé hlavičce „šedou pleš“. Navíc má světlé tváře a černou bradu a náprsenku. Tělo má šedé, křídla a horní polovinu hřbetu pak pestře zbarvenou v různých odstínech hnědé, béžové a černé s bílým proužkem na křídle. Tento frajer, který se takto vyhříval v odpoledním slunci na chvojce klášterské u vstupu do školy, však proužek v křídle maskuje načepýřeným peřím hrudníku.

Samička vrabce domácího se zachytila v síti během kroužkování na jaře 2016 a nehodlala se vzdát zadarmo. Po většinu doby, kdy jí držel pan ornitolog v ruce, byla zaštípnutá silným zobanem do jeho prstu. (21. 3. 2016)

Samička je ve zbarvení mnohem umírněnější, její šat je laděn do různých odstínů hnědé a okrové barvy, na hnědé hlavičce vyniká světlejší nadoční proužek. Obě pohlaví mají silný kuželovitý zobák, který je typický pro zrnožravé druhy ptactva, a bílý příčný pruh na křídle – u samičky je však mnohem tenčí než u samečka. Samička na fotografii přistála do sítě během kroužkování 21. 3. 2016 a nehodlala se vzdát zadarmo. Po většinu doby, kdy ji držel pan ornitolog v ruce, byla zaštípnutá silným zobanem do jeho prstu.

Vrabec domácí je v současné době rozšířen prakticky po celém světě – vyhýbá se snad jen trvale zaledněným oblastem, pouštím, vysokým horám a hluboký lesům. Vždy se vyskytuje v dohledu lidských sídel. Na kterém světadíle nebyl původní, tam ho člověk doprovodil. Kromě Evropy, Asie a severní Afriky, kde byl vrabec rozšířen přirozeně, mu člověk pomohl k osídlení Severní i Jižní Ameriky, jižní Afriky, Austrálie i Nového Zélandu.

Vrabci jsou příbuzní africkým snovačům, a tak není divu, že nejraději hnízdí v koloniích deseti až dvaceti párů. Hnízdí 2 – 3krát ročně od jara do konce léta. Hnízdo, do kterého samička snese 5 – 6 vajíček, staví oba partneři z nejrůznějšího materiálu, který najdou – trávu, mech, hadry, peří, ale během stavebních úprav v našem areálu využívali např. i zbytky polystyrenu.** Hnízdo budují většinou v dutinách, ve štěrbinách domů, v okapech, mohou se však ubytovat třeba i jako podnájemníci ve spodních patrech hnízd čápů bílých**. V jižnějších oblastech běžně budují kulovitá hnízda volně na stromech, v kolonii pak často hnízda splývají a tvoří rozměrné megastavby.

Párek vrabců domácích při hledání potravy na kopcích zeminy vyhrnuté při opravě kanalizace v okolí školních budov. (21. 7. 2016)

Vrabci jsou zrnožraví, vyhledávají semena nejrůznějších rostlin, nepohrdnou ani listy, pupeny či některými plody. V hnízdním období však konzumují především hmyz, kterým živí i svá mláďata. Velmi často pak sbírají mšice z růží či ovocných dřevin. Párek vrabců domácích z fotografie hledal potravu na kopcích zeminy vyhrnuté při opravě kanalizace v okolí školních budov. (21. 7. 2016)

Hlasové projevy vrabců domácích jsou velmi hlasité a typické. Všichni jsme už slyšeli jeho „čirikání“, nebo „čimčarání“.

Vrabci se mohou dožít celkem úctyhodného stáří až 19 let. Pokud by se tohoto věku dožil i náš vrabec 007, byl by hotovou encyklopedií.

Přiložené soubory

Nahrávka: Vrabec domácí
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace