Sýkora uhelníček (Parus ater)

Příroda v areálu > Ptáci > Sýkora uhelníček

Přestože je uhelníček nejspíš trvalým obyvatelem našeho školního areálu, první blízké setkání s touto nejmenší sýkorou proběhlo až jedno mlhavé říjnové odpoledne roku 2017. Ležel na příjezdové cestě na hranici školního pozemku na zádíčkách s nožkama nahoru. Někomu může připomínat sýkoru koňadru, ale byl znatelně menší a místo žlutého bříška s černou středovou „kšandičkou“ nastavoval okrově hnědé bříško bez černé pásky. Na dlani prakticky nic nevážil. Šedá křidélka s dvěma bílými proužky visela bezvládně podél tělíčka a černá hlavička s bílými tvářemi a s typickou bílou skvrnou v týle ležela bez hnutí. Dlaň ho mírně hřála a najednou jako by ptačím tělíčkem projel nepatrný záchvěv a v černém očku hledícím do neznáma se objevila jiskřička života.

Malého nepozoru nejspíš srazilo auto nebo naboural do okna ve spojovací chodbě do třetího pavilonu školy. Každopádně ještě žil a potřeboval pomoc. Skončil tedy s pár kapkami vody do zobáčku na teplém hadříku v zavřené papírové krabici s „poukazem“ na výlet do Stanice Pavlov. Po necelé hodině – těsné před odjezdem – došlo na kontrolu pacienta. K velké radosti všech okolo se po otevření krabice uhelníček nevěřícně rozhlédl, roztáhl křídla a frnknul. Ještě štěstí, že ke kontrole došlo na balkoně, jinak by si mohl ptáček v panice zase ublížit. Uhelníček tedy zůstal u nás a možná to byl právě on, kdo po pár týdnech brázdil smrkové koruny u budovy keramického ateliéru a občerstvoval se na blízkém krmítku.

Sýkora uhelníček těsně před útokem na školní krmítko – Světlá n. S. 24. 11. 2017

Sýkora uhelníček je velice nenápadný ptáček, který se zdržuje nejraději v korunách jehličnanů, kde velice neposedně šmejdí a pátrá po potravě. Je neuvěřitelný akrobat – využívá i nejtenčích větévek, dokáže se držet jen svazečků jehlic a ozobává z jehlic nebo ze štěrbin kůry pavouky a nejrůznější hmyz. Chviličku je hlavou dolů na jedné větvičce, v příštím okamžiku na boku o kus dál. Hotová katastrofa pro fotografa. Když už zaparkuje – provede to v hustém chvojí vysoko v koruně.

Díky svému nenápadnému způsobu života velice často uniká pozornosti. Jeho zpěv je ale nepřeslechnutelný. Často ho však lidé považují za zpěv koňadry. I uhelníček se totiž ozývá dvěma střídajícími se tóny, ale jeho zpěv má oproti koňadře mnohem rychlejší tempo a není tak variabilní, jako zpěv jeho větší a známější příbuzné.

Uhelníček je jedním ze čtyř nejčastějších opeřených obyvatel jehličnatých lesů. Hnízdí v dutinách, ale při jejich nedostatku se spokojí s ptačí budkou, dutým pařezem nebo i zemní děrou po nějakém hlodavci. Stavbu hnízda i inkubaci vajíček obstarává samička, sameček ji na hnízdě krmí a následující dva týdny pomáhá s výchovou sedmi až deseti mláďat. Hnízdění uhelníčků probíhá od března do července a stíhají ho jednou až dvakrát za sezónu. Moc pěkné fotografie samičky na hnízdě najdete zde

Zatímco od jara do podzimu se živí jako hmyzožravec a je tak výborným pomocníkem v bitvách proti přemnoženým hmyzím lesním škůdcům, v zimních měsících bere zavděk semeny jehličnatých dřevin a na krmítku samozřejmě slunečnicí, nebo nadrcenými ořechy.

Uhelníček je stálým druhem, který se vyskytuje kromě nejsevernějších oblastí prakticky po celé Evropě. Jeho areál výskytu pokračuje až na Dálný východ a můžeme ho potkat i na severu Afriky. Ale tak daleko nemusíme, máme ho přece přímo pod okny.

Areál výskytu sýkory uhelníčka, Zdroj a licence

Foto v baneru: Zdroj a licence