Záhadný původ Kašpara Hausera

Za divadlem do Prahy

Agenda:
 
Sociální a zdravotní
Publikováno:
 
16.09.2015 12:07
Poslední úprava:
 
před 5 lety
Kašpar H. (Dítě Evropy), „Zdroj a licence“((Divadlo na Vinohradech, Dostupné z: http://www.divadlonavinohradech.com/divadelni-hra/Kaspar-Hauser-Dite-Evropy [cit. 2015–09–16], licence CC BY-ND 3.0 CZ http://creativecommons.org/licenses/by-nd/3.0/cz/))

Kašpar H. (Dítě Evropy), Zdroj a licence

Ve čtvrtek 10. 9. 2015 jsme se s třídou 4. E oboru Sociální činnost vydali do pražského Divadla na Vinohradech. Zhlédli jsme generální zkoušku divadelní hry Kašpar H. (Dítě Evropy), jejíž premiéra se konala o den později.

Autorem textu je kmenový autor Divadla na Vinohradech Jan Vedral a režie se ujala Natália Deáková. K zajímavosti hry určitě přispěly i kostýmy Andrijany Trpiković a scéna Lukáše Kuchynky.

Příběh hry vychází ze skutečné události. V roce 1828 se na ulici v Norimberku objevil asi 16letý chlapec, který téměř nechodil, byl světloplachý, nemluvil, jen občas vykřikl pár slov. Uměl však napsat své jméno: Kašpar Hauser. Jeho objevení roztočilo kolotoč nejrůznějších událostí, na které nejvíce doplatil samotný mladík. Začalo vyplouvat na povrch, že byl mnoho let držen v jakési tmavé kobce (možná kozím chlívku), téměř nikdo s ním nemluvil a měl jedinou hračku – dřevěného koníka. Protože však zřejmě do 3 let žil mezi lidmi, naučil se pak po svém znovuobjevení částečně mluvit. Jeho příběh však nemá šťastný konec – protože se kdosi mocný obával prozrazení Kašparova původu (zřejmě byl „odklizen“, aby rod Bádenských neměl mužské potomky a ztratil nárok na vládu v zemi), byl mladík asi po 5 letech na svobodě zavražděn. Dodnes je kolem jeho osoby mnoho tajemství, i když genetické zkoušky z počátku 21. století dokázaly, že patřil do rodu Bádenských.

V hlavní roli Kašpara si výborně vedl Lukáš Příkazký, ale v dramatu se blýskli i další herci – Svatopluk Skopal, Luboš Veselý, Jan Šťastný, Andrea Elsnerová, Andrea Šťastná a další. Z první části představení jsme byli nadšeni, ale té druhé už „něco“ chybělo, zřejmě větší dějové napětí. I tak můžeme hru doporučit.