Úvodní rozhlédnutí

Začátek září 2015

Agenda:
 
Příroda v areálu školy
Publikováno:
 
22.09.2015 20:35
Poslední úprava:
 
před 5 lety

Co Vám chce „rozhlédnutí“ vlastně nabídnout? Jak slibuje název, půjde o jakousi fotoreportáž, která by měla přiblížit a zachovat pro roky budoucí přírodní dění v areálu naší školy a jeho bezprostředním okolí. Samozřejmě, že každé „rozhlížení se“ je velmi individuální. Každý člověk si na daném obraze všimne jiných detailů podle svého naturelu, svých zájmů i momentální nálady. Přijměte tedy pozvání k dění v našem okolí zprostředkovaném mýma očima a očima studentů III. G a IV.G, kteří navštěvují Seminář z biologie na naší škole.

Zahájení školního roku 2015 – 2016 zastihlo areál naší školy ve stavu ne nepodobném válečné zóně. Stavební úpravy všech tří bloků domova mládeže (DM I., II. a III.) si vybraly svou daň v podobě budov zahalených do obrovských pavučin stavebních textilií, všudypřítomného stavebního materiálu a hromad sutě.

Ani nejsušší a nejteplejší léto za posledních 230 let nemělo na přírodu ve školním areálu tak devastující účinek, jako zateplování budov a výměna jejich oken. Idyla před vstupem do školy ostře kontrastovala s obrázkem, který se nabídl hned za kovanými vraty.

Prostranství mezi budovou DM I. a DM II. v ničem neodpovídá představě o klidné odpočinkové zóně s fontánou a lavičkami ve stínu stromů. Palety se stavebním materiálem, igelity, polystyrenové odřezky, vyřazená okna a zaparkované vozy vytěsnily veškerý život za provizorní plot a vytváří dost bezútěšný a deprimující pohled.

Pohled od vstupu do DM II. tak, jak se naskýtal každé zářijové ráno všem osobám vstupujícím do budovy. Nezbývá než doufat, že „bude líp“. Ale kdy?

Při pohledu ze spojovacího traktu mezi budovou školy a DM I. na stejné prostranství jako na předchozím snímku si člověk vybaví spíše pohled do nepříliš dobře prosperující stavební firmy, nebo na smetiště, než do školního „vnitrobloku“.

Tento způsob udržování staveniště zdá se mi prostě poněkud nestandartní, ba řekla bych až zoufalý. Každopádně se to hned tak nikde nevidí – natož pak v areálu střední školy. Inu to se hned poznají odborníci. Vytvořit takovýhle bor…, to opravdu musí dát práci.

Přírodní zahrada budovaná před cca dvěma lety také utrpěla výrazné šrámy. Bude potřeba hodně práce a dost času, než se jizvy zahojí.

Ale i přes silný tlak to v naší „přírodní zahradě“ stále ještě žije. Mezi auty zaparkovanými ledabyle na trávníku ke svému překvapení najdeme kvetoucí mladičký šeřík. Buď se bojí, že nedožije jara a už by si kvetení nemusel otestovat, anebo je natolik v šoku z okolního provozu, že si popletl roční doby.

Inu, slabší povahy při všem tom budování a nepořádku už možná ztrácí víru a nemohou se na to dívat.

Naopak emotivněji založení jedinci neváhají vykřičet své zoufalství na veřejnosti. (Snad tam tu sochu po ukončení stavby ještě najdeme.)

Na druhou stranu, nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř a každá stavební úprava jednou skončí. A navíc – tam, kam stavbaři nedosáhnou, bují život zdravý a bez zábran. Stačí poodejít o pár metrů, či zabočit za roh.

U školní jídelny navzdory všemu a všem i letos rozkvétají voňavé růže.

U sklářské huti najdeme další oázu života – krásně udržovaný ostrůvek fuchsií, muškátů a dalších hrnkových rostlin střežených vzrostlým rododendronem.

A tam, kde se nesnaží lidské ruce, pracuje Příroda sama. Díky nedaleké řece si louka za školou přece jen k nějaké vodě v horkém létu cestu našla. Přestože limnigraf na druhé straně řeky hlásil výšku hladiny i pouhých 15 cm, stačilo to k tomu, aby naše trávníky zůstaly zelené a plné pozdně letního kvítí.

Kromě žlutých pampelišek (nebo po novu máchelek) podzimních můžeme v trávnících najít třeba bíle kvetoucí řebříček obecný – výbornou bylinku na všechny ženské potíže.

V trávnících najdeme i druhou bylinku z těch „ženských“ – kontryhel obecný. Listy s kapkami rosy nabízejí tichý pohled jakoby do jiné dimenze – do sféry mikrosvěta.

Ačkoliv to tak na první pohled nevypadá, můžeme objevit i různé zástupce živočichů. Zde – v listech jírovce maďalu, který má spoustu práce s vyživením svých dozrávajících plodů, se už chystá na zimní spánek celá kupa drobných larviček klíněnky jírovcové. Tento drobný motýlek se ve stádiu larvy během vegetační sezóny pohodlně živil listovými pletivy mezi svrchní a spodní pokožkou listu a nyní se již ve „vyžraných“ kavernách kuklí. Tak hodlá v klidu vyčkat do jara, aby svou samotku opustil a vydal se do světa založit novou generaci klíněnek. Budete-li se dobře dívat, můžete v některé ze skvrn na listech larvy nebo kukly objevit.

Dalšího parazita můžeme objevit na listech javoru stříbrného. Drobné hnědé hálky způsobuje miniaturní roztoč vlnovník. Svým pobytem v listových pletivech rostlinu „zblbne“ natolik, že mu vybuduje takovýhle útulný byteček, kde roztoč bezpečně vegetuje.

Blížící se podzim ohlašují dozrávající malvičky jeřábu obecného (j. ptačí). „Vlajková loď“ našeho kraje má své místo i u naší školy. :-)

Zatímco dozrávající plody mnoha rostlin ohlašují zvolna se blížící nové roční období, listy stromů stále ještě vytrvale oblékají zelený šat. I tento platan v záři dopoledního slunce nabízí úžasné šťavnaté zelené odstíny.

Řečeno termínem fenologie – začíná nám tzv. podletí. Zatímco dříve se toto slovo užívalo pro pojmenování období před létem (analogicky – podzim = období před zimou), ve fenologickém slovníku je označení „podletí“ analogií pro tzv. babí léto – pro teplý úvod podzimu. (Pozn: Fenologie je nauka o časovém průběhu základních životních projevů v závislosti na změnách počasí, střídání ročních období a prostředí. Tolik vysvětlení Wikipedie.)

Každé fenologické období má svůj projev. Podletí charakterizují rozkvétající ocúny. Tak se schválně běžte rozhlédnout, jestli už to „podletí“ spustilo naplno.

Kéž by letošní podletí znamenalo příjemný a klidný čas, kdy skončí veškerý stavební ruch okolo budov naší školy a život v areálu se začne vracet do normálu. Kéž by kromě zlatých květů pampelišek podzimních (syn. máchelka podzimní) z trávníků na nás co nejčastěji zářilo zlaté slunce z oblohy – i když co do teplot to už nemusí přehánět.

Obyvatelům našeho areálu je však prozatím potřeba popřát především hodně optimismu, trpělivosti a pevných nervů. V říjnu uvidíme, jak to září vlastně dopadlo.