Už na konci roku 2014 jsme nabídli našim žákům možnost poznávacího zájezdu do Itálie. Jako vždy zájem byl velký a všechna místa byla zaplněna během necelých dvou týdnů. Pak už stačilo jen vybrat cestovní kancelář – tou byla nakonec CK Voma Třebíč, která nám předtím zajistila jiné naše akce.
Podle cestovního plánu jsme vyrazili v pátek 25. 9. v podvečerních hodinách, všichni natěšeni na nové zážitky a smířeni s tím, že první noc strávíme v autobusu. Ráno kolem osmé jsme všichni poněkud pomačkaní a uválení vyrazili na první celodenní program – poznávání Florencie. Tato perla Toskánska má turistům opravdu co nabídnout. Ve středověku byla Florencie centrem významné městské republiky, která se později přeměnila na toskánské vévodství. V dobách republiky a především za vlády rodu Medicejských došlo k velkému kulturnímu rozkvětu města a Florencie se stala kolébkou renesance a kulturním centrem severní Itálie.
K hlavním uměleckým památkám ve Florencii náleží gotická katedrála Santa Maria del Fiore, stavba z let 1296 až 1436, na Piazza del Duomo. Její vnitřní prostor topící se v temnotě a osvětlovaný jen stojany se svíčkami působil přímo magicky.Vedle katedrály stojí 82 metrů vysoká Giottova zvonice dokončená roku 1359 a naproti ještě Baptisterium San Giovanni – křestní kaple sv. Jana Křtitele. Druhou dominantní florentskou stavbou je radnice Palazzo Vecchio jižně od katedrály. Slavné stavby doplňuje Galleria degli Uffizi, budova postavená v letech 1560–80, se 4 000 vystavovanými obrazy jedna z nejvýznamnějších sbírek na světě.
Turisticky atraktivní je most přes řeku Arno Ponte Vecchio, plný lákavých obchůdků se šperky i cetkami všeho druhu. Všechna zmíněná místa jsme si prohlédli, všichni náruživě fotografovali a komentovali, velkou pozornost vzbudila i slavná Michelangelova socha Davida (i když jde jen o dokonalou kopii, protože originál je uložen mimo dosah případných vandalů a atentátníků na umělecké památky, jak nám vysvětlila paní průvodkyně).
Abychom se mohli Florencií opravdu pokochat, vyrazili jsme ještě svižným tempem na vyhlídku. V poměrně teplém odpoledni jsme museli vystoupat vzhůru nad město, ale výhled opravdu stál za námahu. Do centra se každý vracel individuálně a zpestřoval si přesun pojídáním zmrzliny či okukováním výloh.
Florencii jsme opouštěli neradi už kolem čtvrté hodiny odpoledne, ale bylo nutné přesunout se do nedalekého lázeňského městečka Montecatini na ubytování. Hotýlek nebyl nijak luxusní, ale po předchozí námaze nám ke štěstí stačila postel a sprcha. Kdo měl zájem, mohl vyrazit v osobním volnu na procházku. Většina z nás toho využila k večernímu občerstvení.
V neděli ráno, sbalení a odpočatí, jsem se naším autobusem přesunuli do městečka Lucca, založeného ve starověku Etrusky. Nic moc jsme o něm nevěděli, o tom víc se nám líbilo. Dozvěděli jsme se, že svého času to bylo hlavní město Toskánska. Tomu nasvědčoval velký počet románských sakrálních staveb. Mnohé kostely a baziliky jako San Martino nebo San Michel stále slouží svému původnímu účelu, jiné se staly galeriemi. Do jedné takové jsme i nahlédli a hodnotili zde vystavené obrazy. Co výtvarník, to jiný názor.
Lucca se také může pochlubit náměstím, které stojí kolem bývalého římského amfiteátru a zachovalo původní oválný tvar tohoto místa. Bylo časné dopoledne, obyvatelé města ještě nevyrazili do ulic, a tak bylo náměstí naše. Na pódiu jsme realizovali i první společné foto. Před odjezdem jsme ochutnali italskou kávu a navštívili nedělní trhy nabízející řemeslné výrobky všeho druhu.
Další zastávkou byla slavná Pisa a její Piazza dei Miracoli neboli Pole zázraků, také Piazza del Duomo (od roku 1987 součást Světového dědictví UNESCO). Je ohniskem turistického ruchu. Věž (Torre Pendente) byla založena roku 1173, ale už 1185, když byla postavena tři patra, se ukázalo, že je nakloněná. Postupně přibyla další poschodí, ale stavitelé se vzdali úmyslu postavit nejvyšší věž na světě a roku 1350 věž završili stolicí pro zavěšení zvonů v šestém patře. V další historii se věž stále nakláněla, až v devadesátých letech 20. století proběhly opravné práce, bylo zpevněno podloží a věž se navrátila do stavu přibližně v 18. st. Věž má 56,6 m, vychýlení stavby je 5°30' jihovýchodním směrem. Věž je možné navštívit a vystoupit až na vrchol, ale vzhledem k ohromné frontě zájemců jsme se této možnosti zřekli. Dóm Panny Marie Nanebevzaté (Duomo di Pisa), pětilodní románská basilika s trojitou příčnou lodí, vznikl v letech 1063–1118, eliptická kupole nad křížením je z roku 1380. Baptisterium (Battistero di San Giovanni), velká křestní kaple, bylo založeno 1152, gotické patro je z let 1250–1294 a kupole byla dokončena 1358. Obě stavby jsme si spolu s dalšími desítkami turistů prohlédli, v baptisteriu jsme měli ohromné štěstí, protože jeden z řádových bratrů předvedl akustiku prostoru – postavil se na ohrazené místo uprostřed, zazpíval chorál a ozvěna mu mnohohlasem odpovídala.
Hodinový rozchod jsme opět využili k občerstvení a návštěvě tržiště v těsném sousedství Náměstí zázraků. V dobré náladě jsem se pak přesunuli do autobusu, abychom absolvovali několikahodinový přejezd do městečka Pavonna poblíž Říma. Hotel Villamaria na okraji města nám poskytl útočiště na další dvě noci a mile nás překvapil vcelku luxusním vybavením. A nás konečně čekal zlatý hřeb celého zájezdu – Věčné město na řece Tiber. Řím je největší italské a čtvrté nejlidnatější město v EU, politické, hospodářské a kulturní centrum, mimořádně bohaté na umělecké a historické památky. Jeho rozsáhlé historické centrum je součástí Světového dědictví UNESCO. Je to jedno z nejstarších evropských měst, založené před více jak 2 700 lety (podle římské tradice roku 753 př. n. l.). Stalo se centrem křesťanství a dodnes je poutním místem. Původně římský jazyk latina dala základ mnoha evropským jazykům, římské právo se stalo vzorem mnoha právních a politických systémů a původně římské písmo se jako latinka stalo nejrozšířenějším písmem na světě. V pondělí ráno nás autobus přiblížil k Římu, přesněji na konečnou metra, odkud jsme se chtěli přesunout do Vatikánu. Štěstí nám nepřálo, metro se loudalo, popojíždělo, zastavovalo – a taky se plnilo dalšími a dalšími cestujícími. Inu, taky zážitek. Ukázalo se, že kvůli opravě na trati je výluka. Vystoupili jsme tedy dřív a improvizovali. První zastávkou byla úchvatná bazilika San Giovanni in Laterano, plným názvem Bazilika Nejsvětějšího Spasitele a sv. Jana Křtitele a Jana Evangelisty. Je součástí stavebního komplexu Laterán, který byl až do 14. století sídlem papežů a kde sídlí také Lateránská univerzita.
Některé naše spoře oděné dívky měly trochu problém, když musely svá holá ramínka či kolínka balit aspoň provizorně do šátků, aby mohly vstoupit a obdivovat vnitřní prostor a jeho výzdobu. Pětilodní bazilika byla postavena při starším baptisteriu v letech 313–324 za císaře Konstantina Velikého. Císařova matka svatá Helena při ní měla svou rezidenci. Konstantin je také vyobrazen na mozaice v apsidě jako donátor s modelem baziliky v rukou. Byl to první veliký křesťanský kostel vůbec a byl zasvěcen svatým Janu Křtiteli a Janu Evangelistovi. Tuto baziliku několikrát vyplenili barbaři, například v letech 410 a 455 Vandalové; roku 896 ji poškodilo zemětřesení. Byla poté přestavěna v románském slohu, vyzdobena mozaikami a obložena barevnými mramory. Při gotické přestavbě z iniciativy papeže Klementa V. přibyli ke světcům na mozaikách sv. František a sv. Antonín Paduánský; roku 1308 bazilika vyhořela. V době avignonského zajetí papežů chrám dále pustl a 21. srpna roku 1361 jej zachvátil katastrofální požár. Tehdy se propadl strop hlavní lodi baziliky a objekt začal zarůstat trávou. Podle jednoho dobového svědectví se v bazilice prý pásly ovce. Následovala stavba dodnes dochovaného monumentálního gotického ciboria na čtyřech sloupech, které dal roku 1367 nad hlavním oltářem vztyčit papež Urban V., aby v něm byly uchovávány relikviáře s lebkami svatých apoštolů Petra a Pavla. Po návratu papežů do Říma roku 1378 začala zásadní obnova Lateránské baziliky i baptisteria, která byla ukončena roku 1384, jak dokládá nápis v pásu mezi mozaikami apsidy.
Po návštěvě tohoto architektonického skvostu jsme nahlédli do středověkého papežského paláce se Svatými schody (Scala Santa), které sem byly převezeny z Jeruzaléma na popud svaté Heleny a po nichž kdysi kráčel Kristus. Kdo by po nich chtěl vystoupat, musí tak učinit po kolenou a za odměnu může nahoře vyslovit své přání. My jsme využili souběžné schodiště pro turisty. Po kratším odpočinku jsme se vydali do další sakrální památky, do baziliky Santa Maria Maggiore (Panny Marie Sněžné). Je to jeden z nejvýznamnějších kostelů v Římě. Byla postavena v letech 432–440, a i když byla v průběhu staletí dále zdobena a přestavována, zachovala se v původní podobě jako příklad starověké římské baziliky. Má exteritoriální status (podobně jako budovy vyslanectví) a patří Vatikánu.
Její okolí plné kavárniček i obchodů a stánků přímo vybízelo k odpočinku. Protože bylo kolem poledne, rozhodli jsme se pro „sanitární pauzu“ a dopřáli si čas na občerstvení, nákupy a doplnění sil pro další program. Tím byl Řím antický, konkrétně Koloseum, pro mnohé naše žáky zlatý hřeb celého zájezdu. Proto nám nebylo zatěžko vystát frontu s desítkami dalších zájemců. Koloseum se nachází východně od Fora Romana. Jeho stavba začala mezi lety 70 a 72 n. l. za římského císaře Vespasiana a byla dokončena v roce 80 n. l. za Tita. Původně bylo schopno pojmout 50 000 sedících diváků a bylo užíváno ke gladiátorským zápasům a veřejným podívaným. Pořádaly se zde i stylizované námořní bitvy, zápasy s divou zvěří, popravy, rekonstrukce známých bitev a dramata založená na klasické mytologii. V raném středověku přestala budova sloužit k zábavě. Později byla využívána k obývání, sněmování, jako pevnost, kamenolom a křesťanská svatyně. Ačkoliv periodicky se opakující zemětřesení a zloději kamenů z něj učinili zříceninu, dnes se stavba stala skutečným symbolem císařského Říma. Je jednou z nejpopulárnějších turistických atrakcí a stále má úzké vazby k římskokatolické církvi, protože na každý Velký pátek vede papež „Křížovou cestu“ do amfiteátru. I nás stavba uchvátila, je impozantní zvenku i zevnitř. Vyhradili jsme si tedy hodinu na prohlídku – a nelitovali jsme.
Čas ale pokročil a také naše síly mizely. Proto jsme se rozhodli k návratu do hotelu. V autobusu se všichni zhroutili do sedaček. Když jsme ale nabídli v Pavonně možnost zastávky v supermarketu, najednou všichni ožili a vystartovali nakupovat. A nikdo nereptal, že do hotelu pak bude muset šlapat asi 2 km pěšky.
V úterý nás čekaly další pamětihodnosti Říma. Nejprve to byl Vatikán – nutná a nudná fronta před vstupem, bezpečnostní kontrola a průchod rámem a už jsme se ocitli v cíli.
Vatikán je vnitrozemský suverénní městský stát, enkláva uvnitř města Řím, hlavního města Itálie. S rozlohu přibližně 44 ha a méně než tisíci obyvateli je to nejmenší mezinárodně uznaný stát na světě. Jeho území je z větší části obehnáno historickou hradbou a tvoří je hlavně zahrady, kostely a další budovy. Vlastní území Vatikánu zahrnuje baziliku sv. Petra a Svatopetrské náměstí s Apoštolským palácem, přiléhajícími budovami a Vatikánskými zahradami. Na tomto území jsou významné kulturní památky a instituce, jako je Sixtinská kaple, Vatikánská muzea nebo Vatikánská apoštolská knihovna. Dále k Vatikánu náleží i exteritoriální území se zvláštním právním postavením, mezi něž patří papežské baziliky sv. Jana v Lateránu, sv. Pavla za hradbami, bazilika svatého Vavřince za hradbami, bazilika Panny Marie Sněžné a papežské letní sídlo v Castel Gandolfo.
Neměli jsme samozřejmě šanci zvládnout všechno. Zahájili jsme další frontou, abychom se dostali do kupole Svatopetrského dómu. Vzhůru vede nekonečné točité schodiště ústící na střechu pod kupolí. Tady část výpravy, která netíhne k výškám, zůstala a hlídala odložené batohy těch, kteří se rozhodli k výstupu na samý vrchol. Chybička se ovšem vloudila – trasa prohlídky byla jednosměrná, což nám paní průvodkyně zapomněla říci předem. Nezbylo nám než posbírat všechny batohy, sejít dolů, vybojovat si cestu přes trochu rozzlobeného karabiniéra do vnitřního prostoru baziliky. Tam jsme počkali na zbytek výpravy a společně se šli kochat úchvatným interiérem. Ten skrývá Michelangelovu Pietu, hrobky papežů, kardinálů a mučedníků, desítky kaplí a oltářů a stovky soch a sloupů precizně vytvořených a nádherně vyzdobených.
Po prohlídce jsme se vrátili na schody před bazilikou a ještě jednou si vychutnali pohled na Svatopetrské náměstí. Toto přes 250 m dlouhé Berniniho náměstí tvoří napříč položený ovál o šířce 240 m a lichoběžníkový přístup ke kostelu. Náměstí lemuje 17 m široká kolonáda se čtyřmi řadami toskánských sloupů v zákrytu, nad nimi je 140 soch světců z let 1687–1669. Uprostřed oválu stojí egyptský obelisk, který císař Caligula dal přivézt do Říma a postavil ve svém cirku po levé straně dnešní baziliky, na místě, kde byl podle podání zabit svatý Petr. 25 m vysoký obelisk stojí na podstavci se čtyřmi bronzovýni lvy. Severně a jižně od obelisku jsou dvě 17 m vysoké fontány.
Další zastávkou na naší pouti byl Andělský hrad. Původně Hadriánovo mauzoleum je monumentální kruhová stavba. Vybudována byla na pravém břehu Tibery mezi lety 135–139, v průběhu věků byla několikrát pobořena, opravena a přebudována. Původně ji nechal vybudovat římský císař Hadrián jakožto rodinné mauzoleum, později sloužila jako papežská pevnost spojená tunelem ve hradbách s Vatikánem, rezidence a vězení. V současné době v ní sídlí muzeum věnované historii budovy a města Říma.
Odtud jsme pokračovali po břehu řeky Tiber klidným tempem až na náměstí Navona. Tady se nám opravdu líbilo. Náměstí je lemované stánky a kavárnami, uprostřed zdobené třemi krásnými fontánami a plné malířů, kteří prodávají svá díla a také na počkaní malují portréty či karikatury. Tomu neodolaly některé dívky a nechaly se vypodobnit. Naše cesta pak pokračovala k další římské atrakci – Panteonu. Je to starověký kruhový chrám, původně zasvěcený všem bohům a od roku 609 Panně Marii. Patří k nejvýznamnějším a nejzachovalejším antickým chrámům a stavbám vůbec.
Vlastní chrám tvoří velká kruhová aula o stejném průměru a výšce 43,2 m zakrytá polokulovitou klenbou, v jejímž středu je otvor o průměru 9 m, zdroj přirozeného světla v chrámu. Na stavbu kopule byl pravděpodobně vůbec poprvé použit litý beton. Mimořádně silné obvodové zdi (6,4 m) jsou z cihel a v síle zdiva je po obvodě sedm výklenků. Mramorová podlaha je mírně vypuklá, jednak kvůli odtoku vody, ale také z optických důvodů: díky perspektivě vypadá prostor větší. Od 16. století se v chrámě pohřbívalo. Jsou zde pohřbeni mj. Rafael Santi a jeho snoubenka. Jsou zde také první italští králové Viktor Emanuel II. a Umberto I.
Po ochutnávce zmrzliny či kávy (někdo zvládl obojí) jsme se vydali k výrazné dominantě města – ke Kapitolu. Na jeho severním úbočí stojí nápadný Památník Viktora Emanuela II. Kapitol má dva vrcholky, jižní Capitolinum a severní Arx, mezi nimiž leží Piazza del Campidoglo, náměstí obklopené třemi paláci a přístupné po velkolepém schodišti (Cordonata) podle návrhu Michelangela Buonarrotiho. Na vrcholu schodů jsme se vyfotografovali a na chvíli zhroutili ke krátkému odpočinku.
To si ještě málokdo z nás připouštěl, že naše výprava se chýlí ke konci. Poslední zastávkou bylo antické Forum Romanum. Nejprve nás uvítala slavná bronzová vlčice s figurkami zakladatelů města Romula a Rema. Většinu z nás překvapilo, jak je vlastně malá. Forum Romanum bylo v dobách antického Říma centrum veřejného dění ve městě i v říši. Je to zhruba obdélníkové náměstí o rozměrech asi 130×60 m mezi pahorky Kapitol a Palatin, kterým prochází hlavní římská cesta Via Sacra, spojující pahorek Kapitol s Koloseem. Konaly se zde slavnosti, triumfální průvody, soudy, volby, politická shromáždění i trhy. Kolem původního tržiště v období od 7. století př. n. l. do konce západořímské říše (476) postupně vzniklo množství veřejných budov, chrámů, vítězných oblouků a veřejných řečnišť. V současně době je to velká oblast zbytků staveb a archeologických vykopávek, nepřehledně nakupených v mnoha vrstvách. Turistům nabízí ovšem malebný pohled, jak dokládají i naše fotografie.
No a to byl konec krásných zážitků. Návrat k autobusu totálně přeplněným metrem se dá totiž zařadit spíš do kategorie nočních můr. Málokdo a málokdy si může takhle vychutnat pocit „tělo na tělo“. Nicméně jsme přežili jak metro, tak i náročnou mnohahodinovou cestu přes Rakousko domů. Páni řidiči Milan a Zdeněk ovšem neselhali a zcela spolehlivě nás dopravili až na místo určení, tedy do Světlé. Tady se s námi oni i paní průvodkyně rozloučili a my se šli zotavovat – mnozí ovšem s otázkou, kam pojedeme příště.
Dojmy účastníků
A jak celou akci hodnotily některé účastnice? Tady je pohled některých z nich:
"Při příjezdu do Itálie nás ihned zaujala krásná vlnitá krajina Toskánska. Bylo příjemné se probudit po noci v autobuse a vidět tyto kopečky, hned nám to vykouzlilo úsměv na tváři. Celá Itálie na nás působila moc přátelsky a příjemně.
Všude byli moc milí lidé, kteří nám svým pozdravem zpříjemnili den a po památkách se nám chodilo mnohem lépe. Někdo dokonce uměl i česky a vyjmenovával nám naše města, ostatní jen přemýšleli, odkud to jsme.
Památky nás zaujaly svojí nápadnou zdobností a velkolepostí. Doma bylo zajímavé přemýšlet na tím, že jsme ještě včera byly na kopuli ve Vatikánu. Zájezd byl moc fajn, příště bychom rády navštívily i jiná italské města."
Zuzana Součková a Tereza Bejblíková, III. V
"…Druhý den pobytu jsme navštívili Luccu, která se nám moc líbila, atmosféra byla nádherná a byly jsme naprosto unešené z tohoto krásného, romantického města. Bylo fajn, že tam nebylo tolik turistů. Nikomu se nechtělo opustit toto malebné místo, ale těšily jsme se na šikmou věž v Pise, která byla naprosto okouzlující. Známe hodně měst, které jsou o mnoho krásnější než Řím, ale i tak nás Řím uchvátil svojí historií. Koloseum se nám líbilo ze všeho nejvíce. Uvnitř byla zvláštní atmosféra, asi díky tomu, že si všichni uvědomovali, co se tam dělo. Další antické památky jsou ohromující, například Forum romanum.
Italové jsou známí tím, že dělají výborné těstoviny a pizzu. Oboje jsme ochutnaly a toto tvrzení rozhodně nebudeme vyvracet. Pochutnaly jsme si jak na pizze, tak i na lasagních. Kafe, které jsme si dávaly v jedné příjemné kavárničce, nám také moc chutnalo.
Náš poslední den jsme strávili ve Vatikánu. Když jsme vylezli na vyhlídku, byly jsme okouzlené krásným výhledem a nepříjemné podmínky, které nás zaskočily cestou nahoru, jsme rázem zapomněly. Celý den jsme prochodily, takže jsme byly rády, že večer už sedíme v autobuse a jedeme směrem k domovu.
Monika Hemzová, Eva Urbanová, Lucie Čiháková, Kateřina Sochorová, Aneta Hudcová IV.G
Veškeré fotografie pořídila Lada Slavíčková.
Další fotografie: http://akademiesvetla.rajce.idnes.cz/
