Listopadový Mauthausen

Exkurze do koncentračního tábora v Rakousku

Agenda:
 
Informační portál
Publikováno:
 
08.11.2015 20:09
Poslední úprava:
 
před 8 lety

Světelská akademie už několik let realizuje školní projekt ŠEST MILIÓNŮ SRDCÍ zaměřený na tematiku holocaustu, jehož součástí jsou i návštěvy míst spojených s touto tragickou kapitolou moderních dějin. Mezi žáky je trvale zájem o cesty do Osvětimi. Tam jsme v minulém období byli již třikrát, proto padla tentokrát volba na dostupnější Mauthausen nedaleko rakouského Linze.

Pro realizaci jsme zvolili CK Voma Třebíč. Vyrazili jsme v sedm hodin ráno směrem na přechod v Dvořišti. Řidiči zřejmě upřednostňovali bezpečný dojezd do cíle, protože naše tempo nebylo nijak závratné. Hranice ČR jsme dosáhli po více než třech hodinách, do cíle už to nebylo daleko. Jenže páni šoféři si asi příliš nerozuměli ani s mapou ani s vlastní navigací a jeli tuto trasu poprvé, takže jsme na odbočku do KT najeli správně až na druhý pokus poté, co jsme nejdřív skončili v sousedním Gusenu.

Cestu nám „zpříjemňoval“ náš pan průvodce informacemi o Mauthausenu. Věděla jsem, že je pouze náhradníkem, ale byla jsem ujištěna, že se připraví. Nu – připravil. Překotně a občas málo srozumitelně nám předčítal slovo od slova materiály stažené z internetu a umlkal jen v delších tunelech, kde neviděl na předlohu. A protože si stáhl texty ze tří různých zdrojů a dál je nijak neupravoval, slyšeli jsme tytéž údaje a někdy i tytéž věty opakovaně. Trochu jsem se styděla jak před našimi žáky, tak i před jejich rodiči, kteří cestovali s námi.

V cíli nám pak ještě v turistickém centru vyzvedl brožurky v češtině a před vstupem se s námi rozloučil. Ponechal na nás, jak si v rozsáhlém areálu poradíme. Naštěstí už jsem v Mauthausenu byla, tak jsem mohla studenty nasměrovat na zajímavé části i na neblaze proslulé schody smrti.

Mauthausen byl první koncentrační tábor zřízený mimo území Německa už v srpnu 1938 a původně to byl kárný tábor pro běžné zločince, prostitutky a jiné „nepolepšitelné porušovatele zákona“. Už v dalším roce byl změněn na tábor pracovní, kam byli posíláni političtí odpůrci. Ve své kategorii patřil tábor k nejhorším, vězni byli využíváni k otrocké práci v blízkých lomech a později v podzemních zbrojovkách a muničních továrnách. Lidský život tady nic neznamenal. Během války sem byli posíláni na nucené práce i lidé z nově dobytých zemí, váleční zajatci z fronty a v posledních letech války i židovští vězni z mnoha vyhlazovacích táborů, aby tady před smrtí byli ještě využiti jako otroci. Táborem prošlo i mnoho Čechů – k těm známějším patří třeba písničkář Karel Hašler. Tábor byl osvobozen americkou armádou až v květnu 1945.

Dnes oběti tohoto tábora připomínají národní památníky v těsném sousedství tábora i samotná expozice. Působivá je síň jmen, v níž jsou v obsáhlých knihách i na skleněných panelech připomínáni ti, kdo tady zahynuli.

My jsme měli štěstí v tom, že bylo opravdu krásné počasí, jaké se snad ani neslučuje s tímhle místem smrti. Nemuseli jsme spěchat a dostatečný čas na prohlídku měla i studentka Verča, která si krátce před odjezdem natrhla šlachu a akci absolvovala o berlích.

Cesta domů se spíš vlekla než ubíhala, protože řidiči zvolili trasu sice malebnou, ale dlouhou. Z důvodů, které nám zůstaly utajeny, jsme kličkovali jihočeským krajem přes poutní místo Římov, kolem Žižkova rodiště Trocnova směrem na Třeboň a míjeli jsme i další turistické lokality. Průměrná rychlost připomínala chvílemi spíš traktor než zájezdový autobus. Už za tmy jsme dorazili do Světlé. Poznávací cíl exkurze byl splněn a je pravděpodobné, že tuto lokalitu ještě někdy navštívíme s dalším turnusem zájemců.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace