Čtvrtek 5. 11. – zpod kovové konstrukce se vynořuje zářivá západní fasáda DM I.
Měsíc listopad je jedenáctým měsícem v roce. Dříve tomu tak však nebylo. V starořímském kalendáři byl devátý z deseti měsíců. (Proto se v mnoha jazycích jmenuje november – podle novem = devět.) Zimní období v délce přibližně dvou měsíců nepatřilo do žádného speciálního měsíce.
Později (nejspíš kolem roku 153 př. n. l.) byly přidány ještě další dva měsíce. Kalendář pak měl dohromady cca 355 dní. Oproti skutečnému roku se však stále o několik dní lišil. Proto se přibližně každý druhý rok vkládal do měsíce února pomocný měsíc Mercedonium o délce 28 – 29 dní. Kam tento měsíc vložit a jak bude dlouhý – o tom rozhodovali kněží podle své libovůle. Tak se stalo, že vznikl pěkný zmatek, který vyřešilo až zavedení tzv. juliánského kalendáře v roce 46 př. n. l. Juliem Caesarem. Tento kalendář fungoval až do 16. století, kdy byl do nynější podoby upraven papežem Řehořem XIII. Vznikl tak tzv. gregoriánský kalendář, který je v současnosti celosvětově používaným systémem.
Jak český název říká – mělo by jít o měsíc, kdy padá listí. Nutno přiznat, že naprostá většina stromů je mnohem nedočkavější a listí shazuje o měsíc dříve. Mnohem výstižnější se tak zdají být indiánské názvy měsíců, jak je znají třeba skauti. Podle nich je Měsícem padajícího listí právě říjen a listopad je potom Měsíc bláznivý. Docela zajímavý název, který si každý může vyložit po svém. Podíváme-li se ale na historii tohoto měsíce v našem areálu, řekla bych, že by se pro tento rok hodil nejlépe název Měsíc mizejícího lešení.
Od čtvrtka 5. 11. do pondělí 9. 11. zmizelo lešení kolem DM I. a o dva týdny později potkal stejný osud i lešení kolem DM II. V pondělí 23. 11. tak byly všechny budovy areálu osvobozeny od trubkového korzetu a pyšně vyhlížely do okolí.
Působení party stavbařů však nebylo přeci jen tak zcela pozitivní. V pondělí 9. 11. se na škole konal Den otevřených dveří. Okolo desáté hodiny se ozvalo zvonění naposledy a poté již davy návštěvníků žádný protivný zvuk nerušil. Zaměstnanci si řekli: „To někdo osvícený drnčivý časoodměřovač vypnul, aby byl klid,“ a vesele se fungovalo dál. Zvonění zvonku se však neozvalo ani během úterý, a tak se ve středu učitelstvo začalo pídit po důvodu. Byl zcela prostý – během výkopu izolační rýhy u DM I. se podařilo „překopnout kabel“. Výsledek – několik dní nefungovalo zvonění, hodiny ani telefon. Kdo doufal, že se výuka bez těchto vymožeností moderní doby zhroutí, byl zklamán. Vše fungovalo bezchybně dál.
To by jeden neřekl, jaká rizika přináší výkop mělké rýhy.
Zatímco se v areálu pracovalo na všech frontách, pracovala i příroda. Ve čtvrtek 5. 11. si mohl každý z nás všimnout zajímavého jevu – na obloze se najednou objevilo další „Slunce“. Stálo proti nám, ale přitom stíny šly od „jiného“ Slunce. Na obloze se ukázalo perfektní „halo“! Šlo o jeden z tzv. halových jevů, které čas od času vznikají díky lomu a odrazu slunečního (popř. měsíčního) světla v drobných ledových krystalech vznášejících se v atmosféře. Tady šlo nejspíš o tzv. parhelium – boční slunce. Skutečné Slunce stálo za budovou a nad smrkem na nás mrkalo slunce „falešné“. Jednotlivé halové jevy i jejich vysvětlení najdete např. zde.
Halový jev pozorovatelný od naší školy 5. 11. 2015
Nízká pozice Slunce nad obzorem způsobuje zajímavé světelné kompozice. Neobvyklou hru světel a stínů můžeme za slunečného počasí pozorovat přímo na travnaté ploše pod okny na jižní straně školy. Určitě objevíte, že za stíny přicházející šikmo zprava může Slunce, a světlé obdélníky mířící naopak šikmo doleva jsou „prasátka“ slunečního svitu odrážející se od oken školní budovy.
Zákon odrazu v kostce.
Dlouhé stíny v brzkých odpoledních hodinách zvyšují malebnost i určitou náladovost města i okolní krajiny.
Příroda tušila, že brzy přijde první sníh. Přestože je okolí školy mnohem tišší a projevy organismů jsou mnohem nenápadnější, nedá se říct, že by vše „spalo“. V trávnících stále najdeme spoustu sedmikrásek. Jde o nesmírně otužilé bylinky, které kvetou celoročně, a pokud je nezakryje sníh, zcela jistě najdeme pár květů i do novoroční polévky. Sedmikráska chudobka je výbornou bylinkou na všechny dýchací obtíže – od kašle přes zápal plic až po astma. Desinfikuje, zlepšuje odkašlávání i zklidňuje sliznice. Její úbory se žlutým terčem a bílým paprskem tvořené spoustou malých kvítků však teď nemají mnoho léčivých látek. Na ně si budeme muset počkat spíš až do jara.
Sedmikráska chudobka v našem trávníku, jakoby oblečená do slušivého župánku, neochvějně vyhlíží blížící se bílou peřinu.
Tato sedmikráska bude mít možná problém dovést do zralosti své plody, ale pampeliškám lékařským kvetoucím minulý měsíc se to ještě podařilo. Místo žlutých květenství se v zelené ploše trávníku zvedají kulovitá plodenství (tj. soubory plodů vzniklé z květenství) tvořená stovkami ochmýřených nažek. Malé plůdky jsou vystavěny velice mazaně. Chmýrnatý „padáček“ umožní roznos nažek po okolí díky větru (tzv. anemochorie) a háčky, které jsou patrné na dolních částech, umožní zachycení nažek na srsti zvířat či oblečení lidí (zoochorie).
Pampelišky otázku rozšíření svých „dětí“ po okolí tak rozhodně neponechaly náhodě. Vybavily je rovnou pro dva způsoby rozšiřování.
Přestože letos nebyl právě houbový rok, i u nás v areálu jsme si mohli zahoubařit. Kdo se díval, mohl objevit krásné plodnice hnojníku obecného. Jde o celkem nápadnou houbu, kterou můžeme potkat na loukách, pastvinách i v parcích a zahradách od jara do podzimu. U starší hub začnou lupeny nejprve hnědnout a potom se celá plodnice roztéká na černou kaši. Mladé plodnice jsou však jedlé a chutné. Jen pozor! Houby mají antabický účinek – tj. nesmí se k nim (ani několik dní poté) konzumovat alkohol – především pivo, jinak se dostaví příznaky otravy (zarudnutí, dechové potíže, bolesti hlavy, zvracení).
Hnojník obecný – přírodní Antabus (lék pro alkoholiky)
Náš areál je také stále obydlen mnoha ptačími druhy. Navíc je tato doba ideální pro jejich pozorování. Listí opadalo, listnáče jsou pěkně „průhledné“ a ptáci se také drží blíže člověku. Pokud jim navíc sem tam něco dobrého podstrojíme do krmítka, můžeme pozorovat i druhy, které jinak žijí poměrně skrytě.
O tom, že by se naši vrabci snažili nějak moc skrývat, však nemůže být řeč. Vrabec domácí je kosmopolitní druh, který si vyloženě hoví v blízkosti člověka, a jak se zdá, sleduje lidské počínání velice pečlivě. Naši vrabci se kupříkladu inspirovali zateplováním. Tento jedinec už mete s kouskem polystyrenu vylepšit své zimní nocoviště.
Jak si kdo ustele, tak si lehne. Své o tom ví i tento vrabec domácí.
Mnoho druhů pěvců také náležitě dbá na svou čistotu a rádi a pravidelně se koupají. 13. listopadu bylo velmi živo i na našem malém koupališti. Vodním radovánkám, u kterých se sešla parta sýkor koňader a modřinek, šéfoval kos černý. Ten jediný také zůstal, když kolem prošla skupinka žáků a menší sýkory se vyděšeně skryly v okolních jehličnanech. Přeci si nenechá zkazit poslední letošní koupel.
Možná si tento relax dopřál poté, co ho ráno vyděsili dva mrňaví střízlíci, kteří si porovnávali své názory na vytyčení areálu.
Ponurá podzimní nálada před východem slunce blízko „střízlíkova rohu“.
Střízlík obecný u nás spolu se sýkorami a červenkou obecnou obývá křovitý roh na jihozápadě našeho areálu. Hůř se hledá, ale je dobře slyšet. Další kolega pak obývá křovinatý protější břeh. Brzy ráno můžeme sledovat jejich „vymezující zpěvnou konverzaci“:
Občas ovšem může jeden střízlík nečekaně navštívit druhého a ten nemusí být návštěvě kladně nakloněn. Potom může následovat divoká honička, která se odehrála v pátek 13. 11. kolem půl osmé ráno. Dva mrňaví hnědí „tomketi“ rychlostí blesku křižovali terén, vztekle přitom drnčeli a chudák kos, který si sotva protřel oči a pletl se jim v cestě, jen vyděšeně popiskoval a rychle uhýbal.
Zatím naši ptačí obyvatelé energií příliš šetřit nemusí, ale i na ně brzy dolehnou zlé časy.
Prozatím to ale ještě 16. listopadu v našem areálu vypadalo idylicky a téměř jarně. Globální oteplení je sice již známým faktem, nikdo ale rozhodně nečekal, že by to takto zůstalo až do Vánoc.
První sníh se letos ve Světlé objevil v sobotu 21. 11. Ráno ještě bylo příjemně teplé, ale odpoledne se výrazně ochladilo a z nebe se začaly snášet první sněhové vločky.
V pondělí 23. 11. pak přišla ta pravá sněhová nadílka. O den později se nad Světlou rozzářilo slunce a školní areál získal téměř vánoční kouzlo.
Nejen sníh – i mráz se přihlásil v silnější a déletrvající podobě. Zamrzlo kosí koupálko i přírodní jezírko. Na jeho hladině se objevily zajímavé tvary. Kdybychom angažovali nějakého astrologa, možná by nám mohl předpovědět, jaký bude prosinec. V opačném případě si budeme muset zase měsíc počkat. Jisté je jen to, že předposlední den listopadu se opět oteplilo, přišel déšť a zimní nálada byla pryč. Inu uvidíme, co má pro nás závěrečných 31 dní tohoto roku schované „v rukávu“.
