Lehce deštivá, a přesto pohodová Solná komora

Poznávací zájezd do Rakouska

Agenda:
 
Informační portál
Publikováno:
 
26.10.2016 12:47
Poslední úprava:
 
před 7 lety

Při přípravě poznávacího zájezdu, který tradičně probíhá v podzimních měsících a je zpestřením začátku školního roku, jsme dlouho váhali s volbou destinace, aby byla relativně bezpečná a přitom dostatečně atraktivní. S kolegyní Bohdanou jsme nakonec navrhly oblast Salzburgu v sousedním Rakousku. Protože nikdo z pracovníků školy nepřišel s protinávrhem, byl přijat ten náš.

Přípravné práce začaly v dubnu, vlastní realizace proběhla ve dnech 3. – 5. 10. 2016 bezprostředně po oslavách 50 let existence školy. Program připravila CK Protravel z Plzně (osvědčila se nám u několika předchozích akcí). Dopravu zajistila rodinná firma Uchytil z Třebíče.

On the road – první zastávka v Kaplici krátce před přejezdem hranice

Vyrazili jsem za pošmourného rána, ale natěšení a plní energie. Naší první zastávkou bylo městečko Gmunden, ležící na severním břehu Traunsee. Za rakouské monarchie bylo město Gmunden známé jako renomované letní sídlo. Město se také připomnělo v 90. letech 20. století v rakouském televizním seriálu Schlosshotel Orth. A právě do zámečku Orth vedla naše první cesta podzimním parkem. Zámek Orth leží na pevninském ostrohu v jezeře, je vystavěný na základech původního hradu z 11. století. Náležel postupně několika významným šlechtickým rodům a předával se „z ruky do ruky“ i mezi evropskými panovníky. Ve své době ho vlastnil třeba Rudolf II. nebo císař Leopold I., a dále toskánský arcivévoda Jan Salvátor Toskánský. Jeho životní příběh je poměrně zajímavý: poté co se dobrovolně vzdal svého šlechtického titulu, se vydal lodí se svou manželkou na cestu do Jižní Ameriky. Od té doby o něm nikdo neslyšel a po dvaceti letech byl prohlášen za mrtvého. Po údajné smrti Jana Salvátora, který si ještě za života změnil jméno a dále vystupoval jako Johann Orth, zámek koupil císař František Josef I. Dnes zámek pojmenovaný na počest záhadně zmizelého toskánské arcivévody slouží jako studijní centrum Spolkového ministerstva zemědělství a lesnictví.

Prošli jsme si v klidu celý areál, někteří odvážní šli ještě ověřit, jaká je teploty vody v jezeře Traunsee, poté jsme pokračovali v programu.

Svižně míříme k zámečku Orth
Musíme překonat trochu kluzký most
Nádvoří zámku je zatím bez turistů
Jak teplá je ta voda v jezeře?

Podél břehu jezera Traunsee jsme zamířili k dalšímu městečku na trase. Jmenuje je Ebensee a je pro nás jen startovacím místem pro první adrenalinový zážitek. Tím je výjezd kabinkovou lanovkou na vrch Feuerkogel. Lanovka byla poměrně prostorná, přesto nás během výjezdu několikrát nepěkně zhoupla. Nahoře bylo chladno, mlhavo, takže kouzelné výhledy na okolní masívy jsme si museli spíš domyslet. Špatné počasí bylo také důvodem, proč jsme se vzdali turistiky po okolí. Raději jsme sjeli lanovkou dolů a ještě jednou si užili výhledy oknem lanovky na městečko pod námi.

Ebensee je středně velké, leží v na jižním břehu jezera Traunsee, které je jen tak mimochodem nejhlubším jezerem v Rakousku. Městem také protéká řeka a k tomu ještě jeden menší potok. Historické jádro města je tak skoro ze všech stran obehnáno vodou.

Lanovka na Feuerkogel – zatím jen přihlížíme zdola
Fronta před lanovkou
Někteří si výjezd lanovkou užívají
Pohled z vrcholu Feuerkogel na město Ebensee

Trochu prochladlí se vracíme do autobusu a vydáváme se směrem k městu Bad Ischl. Je to naše poslední dnešní zastávka a účastníci zájezdu se dočkávají prvního dnešního rozchodu. Většina jde nejprve okouknout místí zajímavosti, někdo si udělá čas na svačinku a mnozí zamíří i do proslulé císařské vily, kde často pobývali členové habsburské vládnoucí rodiny. V tomto letním sídle trávil hodně času i rakouský císař František Josef I., který sem rád jezdil se svou ženou Sissi. Tato honosná stavba, připomínající spíše rozlehlý palác, dnes slouží jako vyhledávaná turistická atrakce. V městě jsou i solné lázně, ale na jejich návštěvu opravdu není čas. Je škoda, že právě při návštěvě tohoto města nás několikrát nemile zaskočil déšť.

Bad Ischl leží na břehu řeky
Je potřeba doplnit energii
Zahrada před císařkou vilou v Bad Ischl…
… a jezírko tamtéž

První den jsme zvládli a míříme na ubytování. To nás čeká v rodinném penzionu Sonnehof v městečku Eugendorf. Cestou se nám nabízejí pohledy na okolní jezera i horské masívy. Projíždíme také městečkem St. Gilgen. Je to lázeňské místo na severním cípu rakouského jezera Wolfgangsee a každého upoutá svojí polohou. Přes jezero je odtud vidět přímo do srdce Solné komory. Celá oblast se pyšní nádhernou přírodou s jezery mezi horskými štíty, která vytváří iluzi norských fjordů. V městečku se narodila Mozartova matka. Poblíž je také působivě vyhlížející centrum Red Bull.

Po dojezdu nás čeká krásné ubytování – dvou a třílůžkové pokoje s vlastním sociálním vybavením. Rychle si každý připraví něco k večeři, mládež ještě prozkoumává okolí, ale v deset hodin večer už je klid – všichni si potřebujeme oddechnout před dalším dnem.

Druhý den začíná bohatou snídaní v hezky upravené jídelně – ale pak jako by se proti nám všechno spiklo. Nebe je zatažené, hustě prší, krátce po odjezdu se dostáváme do nekonečné dopravní zácpy, takže do Hallstattu, našeho prvního dnešního cíle, dojíždíme na poslední chvíli. Tato malebná rakouská obec se nachází v blízkosti jezera, které společně s pohořím Dachsteinem a Solnou komorou náleží ke Světovému dědictví UNESCO. Ještě na konci 19. století se do Hallstattu nedalo dostat jinak než lodí (některé z domů jsou postaveny na kůlech a zapuštěny do jezera) nebo úzkou horskou stezkou. Teprve v roce 1890 byla vybudována silnice podél západního pobřeží (došlo k odstřelu překážejících skal). Od průvodkyně se dozvídáme zajímavost – toto městečko je vyhledávané čínskými turisty a dokonce nedávno byla v čínské provincii Kuang-tung slavnostně otevřena věrohodná kopie městečka, která vznikla jako projekt pro zámožné Číňany.

My se ale rychle přesouváme k dolnímu stanovišti pozemní zubačkové lanovky, která nás za několik minut klidné a bezpečné jízdy dopravila do horní stanice Hallstätter Hochtal, odkud se nám naskytl nádherný výhled na samotné městečko i vysokohorské údolí, byť trochu zahalené mlhou a deštěm. My jsme se vypravili do nitra samotné hory na prohlídku jednoho z nejstarších solných dolů Salzbergwerk. Při vstupu do šachty nafasujeme hornický mundúr a nic už nám pak nebrání ve vlastní prohlídce. Dozvídáme se o historii Hallstattu, vzniku samotné soli, ale seznámíme se i s geologickým vývojem tohoto regionu. Největší atrakcí v solném dole je bezesporu havířská skluzavka. Jsou tu tedy dvě. Jedna kratší (tréninková) a druhá mnohem delší. Na ní jsme si opravdu užili skvělou zábavu, a to jsme netušili, že nás snímá kamera.

Na konci nás čekal vláček – no spíš něco jako gymnastická lavička z naší tělocvičny, na kterou jsme se namačkali. Vláček se rozjel – neskutečně rychle a neskutečně úzkým betonovým tunelem s poměrně ostrým sklonem. Však jsme málem ani nedýchali. Návrat zubačkovou dráhou dolů do města byl po tomhle adrenalinovém šoku jen slabým odvarem.

Jsme v Hallstattu
Touhle zubačkou pojedeme nahoru do dolu
Dostáváme slušivé oblečky
Do samotného dolu musíme ještě kus po svých – a do kopce!
Důl je poněkud těsný
Tuhle skluzavku přece dáme
Věřte nevěřte, tohle je vláček směrem ven
A tohle je opravdu lokomotiva, která celý vláček vyvezla z dolu

Počasí je mírně lepší, prší jen chvílemi, tak vyrážíme na prohlídku samotného města. Je natlačené na svahu kopce, domky jsou ale dobře udržované – a skoro v každém je prodejna suvenýrů či řemeslných výrobků ze všech možných materiálů. Procházíme místní uličky a míříme k dominantám města – místním kostelům. Za zmínku stojí dva – ten mladší protestantský ležící v blízkosti náměstíčka je z 19. století a jeho špička věže dosahuje zhruba do výšky farního katolického kostela, který byl postaven kvůli záplavám na vyvýšeném místě. Ten druhý – katolický – byl zřízen v 16. století. Jeho mohutná věž je jedinou dochovanou částí původního kostela z roku 1320. Dvoulodní halová stavba poskytuje přístřeší nejvýznamnější kulturněhistorické památce, mariánskému oltáři, vyřezanému v pozdně gotickém stylu. Na sever od kostela se nachází hřbitov a v něm kostnice, která se datuje do 16. století. Je zde uloženo několik set lebek zesnulých. Na podrobnější prohlídku už čas nemáme, je třeba pokračovat dál.

Hallstatt je upršený, ale kouzelný
Nakonec se s námi město loučí sluníčkem

Paní průvodkyně velice rozumně s ohledem na počasí navrhla úpravu programu – místo plánovaného výjezdu lanovkou na Zwieselalm a pěší turistiky, která by za daného počasí byla spíš očistcem, jedeme do městečka St. Wolfgang. Toto místo je oblíbeným centrem letní i zimní turistiky a množství návštěvníků sem přijíždí i v čase adventním, kdy městečko získává neopakovatelnou vánoční atmosféru a na hladinu jezera vypluje obří lucerna. Tu jsem viděli ukotvenou na břehu jezera. Hlavní atrakcí je bezesporu zubačková dráha na Schafberg . Lokomotiva s parním pohonem vás dostane na horní stanici (1 190 m n. m.), odkud jsou krásné výhledy na okolní vrcholky a jezera. My ji ale jen minuli, prohlédli si vláček stojící ve stanici a vyrazili do srdce města.

Historie městečka s navštěvovanými lázněmi je opředena legendami. Kapli s pár domky měl zbudovat biskup Wolfgang z Regensburgu, po němž nese dnes jméno i městečko. Srdcem St. Wolfgangu je již historicky doložený kostel s gotickým oltářem. Nahlédli jsme tedy dovnitř a prošli se i okolními malebnými uličkami. Bohužel už se stmívalo a většina z mnoha místních obchůdku zavírala či měla zavřeno. Možná to ale bylo dobře, jinak by naše částky na kapesné byly v ohrožení.

Třetí den ráno se počasí umoudřilo. Bylo sice chladněji a větrněji (prostě typický podzim), ale nepršelo a nebe bylo skoro jasné. To nám umožnilo pořídit si před odjezdem i společnou fotografii před naším penzionem.

Jsme plní pohody a očekávání

Cílem posledního dne je Salzburg. Je to statutární město, hlavní město rakouské spolkové země Salcbursko. Staré město salzburské (historické městské jádro) bylo v roce 1996 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO. Salzburg je po Vídni, Štýrském Hradci a Linci čtvrtým největším městem Rakouska a návštěvníkům má co nabídnout.

Mezi nejznámější osobnosti města patří bezesporu Wolfgang Amadeus Mozart, proto se krátce zastavujeme i před jeho rodným domem, který je ale částečně skrytý pod lešením. A skoro na každém rohu potkáváme cukrárnu s místní specialitou – tzv. Mozartovými koulemi. Od paní průvodkyně se dozvídáme, že ty pravé nejsou v obalech zlatorudých, ale modrostříbrných.

Před Mozartovým rodným domem…
… a před jednou z mnoha cukráren

My míříme do pevnosti, která se už po staletí vypíná nad městem. Šetříme nohy, a tak na strmý vrch vyjíždíme zubačkou. Pevnost Hohensalzburg, vybudovaná v roce 1077 arcibiskupem Gebhardem a výrazně rozšířená arcibiskupem Leonhardem z Keutschachu (1495–1519), je největší a ve vynikajícím stavu zachovalý hradní komplex ve střední Evropě. Salcburská pevnost, jak již název napovídá, sloužila jako obranný komplex a dočasná rezidence knížecích arcibiskupů. Kromě toho však sloužila také jako kasárna a věznice. Pevnost je rozlehlá, má mnoho expozic, proto rušíme společnou prohlídku a každý si vybírá to, co ho nejvíc zajímá.

Nejprve je potřeba vyfotografovat nádherné pohledy na město pod námi, pak si projít jednotlivé sály. Zvláště zajímavé jsou středověké knížecí komnaty a hradní muzeum. Strávili jsme zde dvě hodiny a ještě by bylo se na co dívat. Čeká nás ale samotné město.

Na cestě k pevnosti
Jeden z mnoha pohledů na město dole
Nádvoří pevnosti
Co říkáte těmhle vojáčkům?

Město se může pochlubit mnoha sakrálními stavbami. Klášter svatého Petra (Stift Sankt Peter) nás vrací zpět do dob prvního biskupa Ruperta. Na místě prvního opatství, které vzniklo okolo r. 1000, byl roku 1147 vysvěcen dnešní klášterní kostel. Františkánský kostel (Franziskaner­kirche) byl vybudován v polovině 8. stol. a k hlavní kostelní lodi v románském slohu byl přistavěn gotický ozvučný kúr a věnec barokních kaplí. Katedrála sv. Ruperta a Virgila, na jejímž místě stála původně románská bazilika, byla přestavěna naposledy v roce 1611 a tím bylo přineseno baroko na sever od Alp.

Město má samozřejmě také mnoho parků, muzeí, divadel, ale jak bychom to mohli všechno zvládnout v jeden den? A tak se spokojíme s krásným zámkem Mirabell, kde nás čeká autobus. Palác či zámek Mirabell je neoklasicistní budova s přilehlými zahradami v centru Salzburgu. Palác včetně zahrad je uveden na seznamu kulturní dědictví UNESCO jako součást historického jádra města. Zámecká zahrada je formována geometricky. Nachází se tu čtyři skupiny soch (Aineiás, Héraklés, Paris a Pluto) a další skulptury se starořeckými mytologickými náměty.

Palác jenom míjíme zvenku, zato zahrady si vychutnáváme. I když je už podzim, je tu řada rozkvetlých záhonů – a navíc je odtud i jedinečný pohled směrem k pevnosti.

Poslední pohled na Salzburg a jeho pevnost

Salzburg byl naší poslední zastávkou. Ty tři dny u rakouských sousedů uplynuly neskutečně rychle. Přesto si každý odváží mnoho zážitků, fotografií i suvenýrů. Teď už jen můžeme přemýšlet, kam vyrazit v příštím roce.

Foto: Helena Kotěrová a Lenka Kratochvílová

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace