Závěrečný výlet tříd III.E a I.P.

Agendy:
 
Sociální a zdravotní , Informační portál
Publikováno:
 
03.07.2017 15:30
Poslední úprava:
 
před 3 lety

Ve dnech 19. a 20. června 2017 se žáci třídy III. E oboru sociální činnost a třídy I. P oboru podnikání společně zúčastnili dlouho očekávaného školního výletu.

K pobytu jsme vybrali kemp ve Sluneční zátoce. V této zátoce se konalo několik táborů legendárního oddílu Pražská dvojka pod vedením spisovatele Jaroslava Foglara. Zátoka se nachází při trati posázavského pacifiku Světlá nad Sázavou – Čerčany. My jsme vystoupili na zastávce Vilémovice. Přešli jsme most přes řeku Sázavu a odbočili po pěšině vpravo po jejím proudu po žluté turistické značce. Po 0,5 km jsme došli na velikou louku. U lesa stojí od roku 1997 žulový balvan s pamětní deskou, která připomíná Foglarovy letní tábory. Autorem bronzového reliéfu je Vladimír Pechar – Pluto. Odtud byl už jen malý kousek cesty lesem do naší cílové stanice.

Jaroslav Foglar, známý pod skautskou přezdívkou Jestřáb, jezdíval se svým oddílem do Sluneční zátoky či jejího blízkého okolí v letech 1925–1945. Jako malý navštěvoval příbuzné v Ledči nad Sázavou a tento kraji si zamiloval. Tábor v roce 1925 nazvaný „Tábor v Zátoce neznáma“ byl 300 metrů od louky níže, stejně jako tábory v letech 1927 a 1928. První tábor přímo na louce (kterou si Foglar pronajal od pana Jeřábka z nedaleké obce Veliká) se konal až v roce 1931. Táboření ve Sluneční zátoce se také stalo předlohou Foglarovy knihy Hoši od Bobří řeky. Každý rok v červnu se zde koná setkání příznivců Jestřába a jeho díla nazvané Setkání ve Sluneční zátoce, které pořádá Sdružení přátel Jaroslava Foglara.

Kemp provozují manželé Janouškovi, kteří nás mile přivítali a podali informace týkající se našeho pobytu. Počasí nám přálo už první den, kdy jsme měli na programu návštěvu města Ledeč nad Sázavou. Vyrazili jsme hned po obědě, protože nás čekala pěší túra tam i zpět a bowling. Pálící sluníčko nás trochu zmohlo, což se projevilo i na herních výkonech, ale ne na dobré náladě. Cestou zpět jsme se zastavili u židovské synagogy. Ledečská synagoga je považována za jednu z nejstarších a stavebně nejzajímavějších objektů svého druhu v celém Posázaví. Synagoga je cenná zejména pro svou štukovou výzdobu i výmalbu a také zajímavou příčnou postranní ženskou galerii. V interiéru synagogy se v současné době nachází expozice dějin ledečských Židů, které skončily rokem 1942, kdy byli židovští občané deportováni do koncentračních táborů. Nikdo z nich se už nevrátil.

Po večeři měli žáci volný program. Někteří měli ještě dost sil na pohybové aktivity, většina ale dala přednost klábosení u ohně či na venkovní terase.

Druhý den jsme se probudili opět do parného dne, a tak jsme byli nuceni zaměnit původně plánovanou túru do Vilémovic za návštěvu Stvořidel. Vidina zchlazení v řece byla silnější a cesta lesem s plnou polní určitě příjemnější.

Území této přírodní rezervace je zahloubeno mezi žulový masiv Melechova (712 m n. m.) a Žebrákovského kopce (601 m n. m.) . Řeka zde vytváří hluboké údolí tvaru písmene V. Sázava v těchto místech musela v geologické minulosti překonat výškový rozdíl 350 metrů, aby mohla pokračovat dále k západu do Vltavy. Tento čtvrtohorní proces dal ráz celé okolní krajině.

I druhý den uběhl velice rychle. Po vydatném občerstvení a odpočinku v překrásné přírodě jsme odpoledne nasedli do posázavského pacifiku směr Světlá. Tak zas někdy příště, „Sázavo!‘