Poznávací exkurze do koncentračního tábora v polské Osvětimi se stala pro naše studenty a jejich příbuzné a známé tradiční příležitostí k získání zajímavých informací o období 2. světové války. A tradičně byl o tento typ exkurze velký zájem, už počtvrté jsme naplnili autobus.
Do Polska jsme letos vyrazili v pondělí 19. června ve 3 hodiny ráno. Po čtyřech hodinách jízdy jsme se ocitli v Osvětimi, která nás uvítala slunečným letním počasím a mírným větříkem. V napjatém očekávání jsme nejprve absolvovali dvouhodinovou prohlídku KT Auschwitz I. Díky zasvěcenému výkladu česky hovořících průvodců jsme získali spoustu informací, ze kterých nám chvílemi přecházel mráz po zádech. Návštěva plynové komory a krematoria byla zajímavou zkušeností pro všechny účastníky naší exkurze.
Krátce po jedenácté hodině dopolední jsme se přesunuli do KT Auschwitz II. Zde proběhla prohlídka převážně pod širým nebem. Zastavili jsme se mj. u památníku věnovaného obětem fašismu. O půl jedné odpoledne jsme se rozloučili s našimi výbornými průvodci a vydali jsme se na zpáteční cestu do České republiky. Vraceli jsme se plni hlubokých dojmů z návštěvy „tábora smrti“.
Velké poděkování patří CK Ing. Lenka Malíková za vzorně poskytnuté služby.
O své dojmy se s námi podělili mnozí z účastníků – kdo má zájem, může se začíst do jejich výpovědí (některé příspěvky jsou zkráceny):
V táboře Auschwitz 1 jsme procházeli chodbou, kde byly vyfocené oběti tábora (tolik lidských životů zde skončilo). Z těch tváří byl vidět strach, zoufalost, beznaděje… Neměla jsem dobrý pocit, když jsem viděla kartáčky na zuby, boty, hřebeny, oblečení, vlasy, které tam zbyly po lidech, kteří v táboře zemřeli. Němci vše posílali vlakem do Německa a věci prodávali, z vlasů vyráběli různé tkaniny. Němci se k vězňům nechovali jako k lidem, ale spíše jako k věcem (hlavně k Židům). Nikdo tu neměl jistotu, co se bude dít další den.
Když jsem vstoupila do tábora Auschwitz 2 – Březinka a uviděla jsem před sebou rozlehlý areál, který byl celý obehnán ostnatými dráty, vše se ve mně sevřelo a začala jsem si uvědomovat, že vše, co se zde odehrálo, je skutečný příběh, který prožilo mnoho nevinných lidí. Z představy, jak žili ve špatných podmínkách (byli špinaví, zapáchající, museli tvrdě pracovat a bylo jedno, jestli prší, svítí sluníčko nebo sněží) mi běhá mráz po zádech. Lidé tehdy vůbec nevěděli, co se děje (přišli o všechno).
Neumím si vůbec představit, že bych já vše musela vykonávat jako oni. Musím říct, že mnoho lidí se drželo velmi statečně a někdo ani neztrácel víru, že jednou z tábora odejde a bude spolu se svojí rodinou. Upřímně já bych nemohla slyšet ten nářek, pláč dětí a žen a dokázat neztratit víru, když každý den by nás o desítky lidí ubývalo a pořád přicházeli noví zajatci.
– Marie C.
Zaujala mě vstupní brána nesoucí název Arbeit macht frei. Překvapil mě počet zemřelých lidí, který čítal přes milion. Z toho téměř 90% byli Židé. V táboře Auschwitz bylo k vidění plno věcí, které byly odebrány lidem – boty, brýle a dokonce i vlasy. Ke konci první prohlídky jsme se šli podívat do krematoria, které mělo asi 8 pecí, a teprve tady mi došlo, jaká strašná hrůza byla ocitnout se v tomto táboře. Když bych měl shrnout celý zájezd… Byl to pro mě nezapomenutelný zážitek a myslím, že by měl každý někdy Osvětim navštívit.
– Petr S.
Dne 19.6.3017 jsme přijeli do Osvětimi – areálu, který se stal doslova synonymem válečných hrůz. Prošli jsme proslulou bránou „Arbeit macht frei“, nahlédli jsme do vězení. Mohli jsme vidět také sbírky bot, kufrů a hřebenů. Nevynechali jsme ani Březinku – vyhlazovací část tábora, ze které mi běhal mráz po zádech.
– Petr F.
Výlet byl velice poučný.Myslím, že je něco jiného koukat na to v televizi a pak to vidět doopravdy. Člověk si pak lépe uvědomí, čím vším si museli ti lidé projít, i když si to neuvědomí úplně, protože to nezažil.Měli bychom být rádi za dobu, jakou máme…
– Ondra K.
Do Osvětimi jsem jela s tím, že se seznámím s tím nejhorším, co kdy lidstvo dokázalo. A opravdu seznámila. Bylo to velice emotivní a silný zážitek. Myslím si, že každý byl měl návštěvu koncentračního tábora uskutečnit.
– Barbora D.
Dne 19.6.2017 jsme společně se školou vyrazili do Osvětimi. Už když jsme se blížili ke koncentračnímu táboru, dýchla na mě negativní energie. Prohlídka samotného tábora Auschwitz byla neskutečná. Měli jsme skvělého průvodce, který nám řekl vše, co bychom měli vědět. Byl to dost emotivní zážitek. Vidět všechny ty ošmudlané zdi, očouzené stěny, popraviště, místnosti a především krematoria. Při představě, že tam umíraly miliony lidí, z toho i děti. Bylo mi úzko. Při pohledu na fotografii, na které jdou děti s maminkou rovnou do plynových komor, mi vhrkly slzy do očí. Nejde ani popsat ten pocit a to, jak jsem se cítila. Myslím si, že každý z nás by se tam měl alespoň jednou za život podívat. Jsem ráda, že jsem měla tu možnost vyrazit společně se školou a poznat něco nového, i když ne příliš pěkného.
– Tereza B.
Osvětim byla druhým koncentračním táborem, který jsem navštívila, ale z předešlých zkušeností byla určitě nejhorší. Pocit, že na tom místě zemřelo tolik lidí, mi opravdu nebyl příjemný. Byl to vyčerpávající zážitek jak psychicky, tak fyzicky. Nemusela bych to podstoupit znovu. Moc se mi líbila průvodkyně, hezky mluvila a na to, že byla Polka, jí bylo i dobře rozumět.
– Katka P.
V koncentračním táboře Osvětim jsem byla již po druhé a původně jsem si myslela, že to nebude žádný rozdíl, ale opak byl pravdou, zjistila jsem další nové věci. Byl to velmi silný zážitek, hodně na mě ta atmosféra působila. Podle mě by každý člověk měl tuto zkušenost zažít, aby věděl, jaká byla minulost.
– Naďa B.
Táborem nás provázel průvodce, který nám vyprávěl o tom, co zde lidé zažili. Bylo to hrozné slyšet, jak obyčejní lidé a malé děti tady bezdůvodně umírali na následky hladovění, těžké práce, na nemoci a týrání. Nejhorší bylo, když jsme vstoupili do plynové komory, kde jsme se ocitli v kůži umírajících lidí. Pořád jsem si říkala, že to ani není možné. Když jsme vešli do místnosti, kde byly 2 tuny lidských vlasů, 40 000 párů bot, tak mi nějak došlo, že se to opravdu všechno stalo, a přešel mi mráz po zádech !
V druhém táboře Březinka, který byl o dost větší než první, žili lidé opět v otřesných podmínkách. To, co se stalo, by se už niky nemělo opakovat! A proto osud všech vězňů by nikdy neměl být zapomenut.
– Štěpánka J.
Toto bylo poprvé, co jsem se účastnila exkurze do koncentračního tábora a musím zcela upřímně říct, že jsem se toho obávala – a samozřejmě právem. Bylo pro mě velmi těžko představitelné, že v místě, kde se nacházíme, se děly takové zrůdnosti, a už vůbec jsem nemohla uvěřit, že lidé, jejichž tváře jsme viděli na fotografiích, které visely na zdi, tohle všechno museli prožít. Nebylo mi vůbec příjemně, ale nelituji, že jsem jela.
– Nikola P.
Moje dojmy jsou takové, že bych to opravdu nechtěl zažít, protože to, co si tam museli protrpět lidi tehdejší společnosti, bylo něco neuvěřitelného. Nechápu taky, jak něco takové může člověk udělat druhému člověku. Jinak zážitek super, ale atmosféra pochmurná a divná….
– Marek V.
