Po stopách Santiniho

Výletové putování II.G viděné očima žáků

Agendy:
 
Informační portál , Gymnázium
Publikováno:
 
28.06.2018 13:00
Poslední úprava:
 
před 6 měsíci

Koncem každého školního roku jezdíme na třídní výlet. Tento rok tomu nebylo jinak a výlet nesl název „Po stopách Santiniho“. Pobyt měl probíhat ve městě Žďár nad Sázavou. Velice jsme se těšili, neboť na těchto akcích totiž zažije student se svými spolužáky nejvíce zážitků a zábavy. Odjezd byl naplánovaný na pondělí 18. 6. Ráno se naše třída sešla na vlakovém nádraží ve Světlé nad Sázavou, kde skoro všichni byli na čas, což se ve škole na první vyučovací hodině moc nestává. Do Žďáru jsme přijeli okolo půl deváté. Místní dopravou jsme se přesunuli k Pilské nádrži a zde jsme si převzali chatky a ubytovali se. Odpolední program zněl následovně – Muzeum nové generace, kde jsme se dozvěděli spoustu nových věcí. Poté jsme se přesunuli na prohlídku do Poutního kostela Sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, kde nás provedla mladá průvodkyně. Večer jsme si každý nachystal večeři a vyrazili jsme se porozhlédnout po sportovištích v areálu na protějším břehu rybníka. Cítili jsme se jako u moře – písečná pláž, vlny na vodě, promenáda, hřiště a slunce zapadající za obzor – nádhera. Druhý den jsme zažili putování k pramenu řeky Sázavy. Cesta byla náročná a dlouhá, ale všichni jsme to nakonec zvládli. Ochutnali jsme borůvky a poznali další a další nové věci. Po dlouhé cestě nám dost vytrávilo, takže oběd v jedné škrdlovické restauraci nám přišel velmi k chuti. Dál nás trasa vedla okolo rybníku Velké Dářko, který nás opravdu zaskočil svou rozlohou. Po návratu do kempu se sice zdálo, že už síly došly, ale netrvalo dlouho a opět jsme ožili. I druhý podvečer nás uvítala sportoviště naproti, kde jsme hráli různé hry od basketu přes fotbal až k minigolfu a nesměly chybět ani závislácké chvilky na mobilním telefonu. Nakonec jsme všichni skončili u ohně. Ještě nás však čekala nejlepší tečka nakonec, kdy jsme se šli podívat na rozsvícenou Zelenou horu … byla to krása. Poslední den byl velice únavný. Uvařili jsme si snídani, odevzdali jsme čisté a nepoškozené chatky a vyrazili na zámek, kde nás ještě před odjezdem domů čekala velice zajímavá komentovaná prohlídka „Po stopách Santiniho“. Poté jsme si sedli na venkovní zahrádku s kávou, výtečným zákuskem nebo se zmrzlinou a příjemně jsme lenošili. Cestou vlakem domů každý z nás kus cesty prospal. Každý výlet se váže se vzpomínkou na školní léta. Tento výlet byl velice zábavný a líbil se mi. Nejvíce se mi líbila večerní procházka na rozsvícenou Zelenou horu. Celé to bylo naplánované velice dobře a celý výlet hodnotím na jedničku!
Štěpánka J.

Na výletě se mi nejvíce líbil Kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, který oplývá řadou legend. Na tomto místě je nejkrásnější, že kteréhokoliv návštěvníka upoutá něčím jiným. Ohromil mě nejen svojí výzdobou, ale i okny s vitrážemi, které si pohrávaly se světlem. Zásluhou této hry je každý sebemenší okamžik jiný a právě tím je toto místo jedinečné. Maruška C.

Hned po příjezdu jsme navštívili Muzeum nové generace, které bylo skvěle zpracované. Jednoduše nám předalo všechny informace o historii Žďáru i jeho nejslavnějších osobnostech. Po návštěvě muzea jsme vyrazili na Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Prohlídka kostela se nám velmi líbila. Další dny následovala túra po hledání pramene řeky Sázavy a velmi příjemná prohlídka ve Žďárském zámku. Výlet se nám moc líbil. Tereza P. a Jana N.

Výlet byl velice vydařený. Počasí nám přálo, tak jsme měli aspoň šanci si to pořádně užít. Když mluvíme o nejlepším zážitku, tak za mě určitě vyhrálo Muzeum nové generace. Bylo to velmi zajímavé a naučné. Zásluhu na tom měla pro mě nová metoda výkladu (sluchátka a MP3 přehrávač). Člověk si mohl sám zvolit to, co chce v danou chvíli poslouchat a to, co je pro něj nejzajímavější. Toto byl za mě určitě nejlépe strávený čas na výletě. Tomáš K.

Školní výlet pro tento rok, ostatně jako každý školní výlet naší třídy, byl centralizován kolem pečlivě naplánovaných a poučných aktivit. Ať už poznáváním pramene Sázavy, prozkoumáváním žďárského zámku či Zelené hory jsme vyplnili doslova každou minutu výletu. Osobně budu asi nejvíce vzpomínat na noční putování na Zelenou horu, ačkoliv těžké bude zapomínat i na drobné vtipy a příhody z celé doby výletu. Koneckonců s dobrou partou je vždycky dobře, že? Závěrem bych tedy asi řekla už jen to, že se jednalo o výlet, na který budeme rádi vzpomínat. Růženka V.