Ten náš se uskutečnil na konci května, přesněji 29. 5. – 31. 5. 2018. Vše začalo zkouškou trpělivosti a fyzické odolnosti, kdy jsme místo 3 hodin strávili ve vlaku téměř 6… ale vyplatilo se.
Oproti loňské lokaci téměř mimo civilizaci jsme letos zvolili turisty vyhledávané místo, Doksy u Máchova jezera. I ubytování bylo jiného charakteru. Žádný klid a soukromí pod korunami březového háje, ale hromada malých dětí ve velkém areálu spolu s naší nevelkou skupinou „náctiletých a dvou dospěláků“.
Ovšem všechno má své klady i zápory. Volnočasové vyžití v podobě ohromné trampolíny (kterou si ovšem musíte uhájit před nájezdem malých „umpalumpů“), vyhřátého rybníka (kam nejmenší pro změnu nesmí), sportovních hřišť apod. bylo dostatečnou kompenzací. Na výletě platí pouze pár pravidel a jedním z nich je i povinný výlet za památkou v nejbližším okolí.
Drze až vyzývavě čnící Bezděz na dohled byl jasným cílem. V mylném domnění, že s dřívějším výšlapem v ranních hodinách, v našem případě okolo 9: 00 hodin, se vyhneme úmornému vedru, vydali jsme se pokořit hrad. Vzdálenost nebyla velká, převýšení však značné. Dech jsme tak ztratili hned dvakrát, při výstupu vzhůru a pak při pohledu na nádhernou krajinu z nejvyšší věže.
Na úpatí kopce cestou zpět nás naštěstí čekala velkolepá odměna v podobě poctivé domácí stravy v tamní restauraci.
Zbytek výletu už probíhal v ryze relaxačním duchu parného května.
Večer u ohně jsme si však odhlasovali ještě jednu cestu, a to k Máchovu jezeru. Byla by totiž ostuda, být pár kroků od známé vodní plochy a ani v ní nesmočit kotníky.
Cestou z kempu jsme tak udělali ještě onu nutnou zastávku na pláži jezera. Dojmy: šok ze studené vody, dvoje natržené plavky, agresivní labuť, mravenci, trocha řas, výborná zmrzlina, ostré kamínky a šišky v písku, den před začátkem sezóny = žádná šlapadla, atrakce ani lodě…. Zkrátka jako ve Španělsku na riviéře.
Foto: archiv školy
