Vánoční soutěžní kování v Rakousku ,,Ybbsitzer Schmiedeweihnacht 2018“

nejsme tu nováčci

Agendy:
 
Informační portál , Umělecké a řemeslné
Publikováno:
 
25.01.2019 12:25
Poslední úprava:
 
před 21 dny

O víkendu 14. –16. prosince jsme se již potřetí zúčastnili kovářské soutěže v rakouském městě Ybbsitz. Přípravy ze strany studentů a mistrů však začaly už týdny předtím. Rozdělili jsme se do pěti skupin, z nichž každá si vymyslela návrhy kované práce na zadaná témata vtisknutí nebo ražba. Vskutku zajímavá témata. Celé hodiny odborného výcviku jsme trávili nacvičováním a přemýšlením nad nápady a postupy prací. Přišel den odjezdu, naložili jsme nářadí a vše potřebné pro práci a v doprovodu mistrů vyrazili na dlouhou cestu. Po příjezdu jsme se zaregistrovali, ubytovali v nedaleké školní tělocvičně a prohlédli si město, ve kterém je rozmístěno mnoho kovaných plastik.

Druhý den nás čekala soutěž. Nervozita ,,tekla proudem“. Přestože to byla pro některé z nás první soutěžní zkušenost, nezalekli jsme se a všichni podali v časovém presu tří hodin, po boku kovářů z celého světa, solidní výkon. Večer nás zástupci města Ybbsitz společně s organizátory akce pozvali na večeři, kde před sálem plným mistrů a učňů kovářských kladně ohodnotili naše výkony i to, jak dobře reprezentujeme naši školu v zahraničí.

Poslední den jsme se vydali na procházku města a okolí, neboť oplývá mnohými skvosty, spoustou historických kováren a vodních hamrů. Kombinace zvonění kovadlin mísených s vánoční atmosférou nás uvedla do téměř pohádkové nálady. Procházku jsme zakončili u rakouského kováře Thomase Hochstadta, který nám přiblížil krásy kovářského řemesla. Na vyhlášení výsledků jsme dorazili právě včas. Starosta pronesl proslov a vzdal dík všem účastníkům. Musím se pozastavit u tohoto člověka, protože pořádá tuto akci srdcem. O to větší dojem z ní mám. Po jeho proslovu vyšli na podium zástupci uměleckého řemesla v Rakousku a tedy zároveň i porotci, kteří udělovali ocenění. Jako šíp k nám přiletělo jméno našeho učitele Vojtěcha Havránka, který společně se svým kolegou získal ocenění za umělecké zpracování daného tématu. Obstát v takové konkurenci se rovná veliké poctě. O to větší jsem měl radost, když vzápětí zaznělo: ,,Tomáš Nosek a Václav Trpišovský získávají ocenění“. Až v autě mi to došlo. Hezký pocit. Převzali jsme si ocenění, rozloučili se s účastníky a pořadateli soutěže, kteří k nám jsou vždy velice přívětiví, a vydali se na zpáteční cestu domů. Tímto chci poděkovat našim mistrům Vojtěchu Havránkovi a Elišce Havránkové za to, jak se o nás postarali, a za jejich řidičské výkony. Díky patří také Milanu Rázlovi za tříleté předávání svých zkušeností, které nám pomohly dosáhnout cíle.

Tyto soutěže mi daly vskutku mnoho. Je to jako na bojišti, kde opravdu zjistíte, co ve vás je. Týdny přípravy a najednou pouze tři hodiny času na zhotovení výrobku, při kterých vám pod ruce hledí dav lidí. Je to o snaze vydržet. Účast na těchto soutěžích si musíte zasloužit a věřím, že po nás toto privilegium převezmou další. Je to skvělá prezentace pro školu a zároveň zkušenost, která dá „mnoho“ další generaci českých kovářů. Jak se říká – „ zlaté české ručičky“. I kvůli této zkušenosti jsem vděčný, že jsem na světelské škole mohl studovat a působit.

Všichni zúčastnění žáci:

skupina 1: Tomáš Nosek, Václav Trpišovský

skupina 2: Martin Bednář, Matěj Roškota

skupina 3: František Kocourek, Vlastimil Krejčí

skupina 4: Pavel Linhart, Richard Rulf, Jiří Trojan

skupina 5: Tomáš Popela, Josef Pálka

Autor: Tomáš Nosek

Foto: archiv školy