V úterý 18. června 2019 vyrazil autobus natěšených žáků i dospělých do sousedního Německa. Drážďany byly naším cílem v minulosti už několikrát, dosud vždy jsme tam ale jeli v adventním období, kdy nás mráz zaháněl od památek někam do tepla. Tentokrát tomu bylo naopak, den byl po ránu příjemný, později nás však pěkně potrápilo horko, které trvá už několik dnů. Ale hezky popořadě. V 11.00 hodin jsme podle plánu byli v cíli cesty a zamířili jsme do areálu Zwingeru, kde jsme se chtěli pokochat především proslulou Obrazárnou starých mistrů. Ovšem chyba lávky, informační panel u vstupu nás upozornil, že den předtím započala rekonstrukce. Nezbylo než navštívit rozsáhlé sbírky míšeňského porcelánu. A oči nám jen přecházely jednak nad precizností provedení, ale i nad leckdy až kýčovitými exponáty. Nakonec se mnozí z členů zájezdů shodli, že tato část sbírek jim obrazárnu bohatě vynahradila. Kolem druhé hodiny odpoledne se od nás odpojila skupina studentů výtvarných oborů a pod vedením akademické sochařky Sylvie Choisnel vyrazili do galerie Albertinum, která nabízela výstavu soch. My ostatní jsme se vydali na tradiční prohlídkový okruh centrem města – od Zwingeru kolem novorenesanční Semperovy opery k Hofkirche, největší katedrále v celém Sasku. Všichni uvítali chládek uvnitř a obdivovali jak interiér, tak i pietní místo v boční kapli věnované obětem tragického bombardování města v únoru 1945. Kolem rezidenčního zámku saských kurfiřtů jsme pokračovali dál, s povinnou zastávkou u 110 metrů dlouho reliéfu s vyobrazením saských kurfiřtů a vladařů na vnější zdi zámku. Impozantní dílo je vytvořeno z kachlů míšeňského porcelánu. Samotný zámek skrývá cenné umělecké sbírky mincí, mědirytin a výrobků mnoha uměleckých řemesel, bohužel právě v úterý je zavírací den. Tak snad někdy příště.
U nádherného barokního kostela Fauenkirche jsme si podrobněji připomněli starší i novodobou historii města. Právě tento protestantský kostel, v důsledku náletů z února 1945 zničený a obnovený až na počátku 21. století, je symbolem lidských obětí z konce války. Z kopule je nádherný výhled na město i řeku Labe, ale v horku se k výstupu neodhodlal nikdo. Ti nejvytrvalejší pak ještě kolem Lipsiusbau, což je galerie věnovaná výstavám moderního umění a známá díky své skleněné kopuli ve tvaru lisu na citron, přešli na Brühlovu terasu. Letmý pohled jsme věnovali i synagoze, vytvořené v moderním stylu na počátku 21. století na břehu Labe. Ta původní byla zničena za Křišťálové noci roku 1938.
Zbytek odpoledne strávil každý po svém – někdo odpočinkem v parku či v jedné z mnoha kavárniček, část dívek vzala útokem obchodní část města a pak si holky spokojeně porovnávaly úlovky.
Kolem páté hodiny odpoledne už byli všichni rádi, že se mohou usadit v autobusu a pan Doležal z okrouhlické firmy ZODOS nás spolehlivě dovezl zase zpět do Světlé nad Sázavou. A komu se výlet s námi líbil, ten se může těšit na chystanou podzimní cestu do historického města Řezno a nedaleké Walhally, tedy Chrámu německých ctností, nebo na adventní zájezdy do Vídně, Drážďan a Míšně. Stačí jen sledovat nabídky na školních webových stránkách.
Foto Alena Ratajová
