Adventní Vídeň

- galerie Albertina s výstavou mimořádné hodnoty – Albrecht Dürer, génius renesance

Agendy:
 
Informační portál , Sociální a zdravotní, Gymnázium, Umělecké a řemeslné, Výtvarné
Publikováno:
 
12.12.2019 10:26
Poslední úprava:
 
před 4 lety

Stejně jako v předešlých letech jsme navázali i letos, konkrétně 3. prosince 2019, na tradici adventních exkurzí do metropole na Dunaji, do jedinečného města Vídně. Po hladce probíhající cestě jsme se společně od výstupu na Swedenplatz prošli k chrámu svatého Štěpána, pak po Graben (Příkopech) k Michaelskému náměstí s římskými vykopávkami, dále přes císařský palác Hofburg až téměř k Maria-Teresie-Platz. Na této tradiční trase jsme si prohlédli významné památky a počali nasávat adventní atmosféru. Nato jsme se vrátili ke středobodu naší exkurze.

Jako vždy byla v plánu návštěva světově proslulé galerie Albertina. Každoročně se zde pořádají mimořádně úspěšné výstavy světových celebrit z historie i současného výtvarného umění. Letos zde je k vidění velmi často prezentované období světového výtvarného umění, a to renesance. Albertina představila německého génia tohoto období, Albrechta Dürera.

Kdo byl Albrecht Dürer?

Jedná se o umělce světového formátu. Byl především malíř, grafik a teoretik umění.

Jeho dílo je mohutné, zahrnuje více jak 1100 kreseb, přes 30 akvarelů, okolo 100 grafik (mědiryt a lept), asi 250 dřevořezů a k 200 maleb. K tomuto se přidávají i návrhy na díla spojená s architekturou. Dürer představuje spojovací článek mezi středověkým a renesančním uměním. Byl mistrem neobyčejného významu, jako první německý umělec psal o svém životě a autoportrét povýšil na samostatný výtvarný žánr. Akvarel i tisk velmi brzy přivedl k výtvarné a technologické dokonalosti. Jako první v Německu kreslil a skicoval akty dle živých modelů. Své praktické práce pak podpořil teoretickými pojednáními. V tomto ohledu je srovnatelný pouze s Leonardem da Vincim. Společně se Čtyřmi knihami o proporci (pracoval na nich přes 20 let a byly vydány posmrtně) patří k nejvýznamnějším dílům teorie umění. V Německu se období okolo roku 1500 nazývá dürerovskou érou a je vnímáno jako období rozkvětu.

Předkové Dürera pocházeli z Uher, dědeček se stal zlatníkem. Albrechtův otec byl též zlatník a po cestě Evropou se usadil v Norimberku, kde se oženil, zakoupil dům a zplodil 18 dětí, z nich třetí narozený byl génius Albrecht.

Albrecht se nejprve chtěl po otci vyučit zlatníkem. Zkušenosti čerpal i u svého kmotra, který vlastnil vydavatelství světové úrovně. Otec jej pak poslal do malířské dílny úspěšného malíře Michaela Wolgemuta. Bylo zvykem prohlubovat studia cestováním. Nejprve se pravděpodobně vydal do Frankfurtu nad Mohanem, Míšně, pohyboval se v Porýní, navštívil Nizozemí a Alsasko. Roku 1494 se pak vrátil do Norinberku.

Během cest mu otec vybral nevěstu, a tak se po návratu Albrecht oženil s Agnes Freyovou. Sňatkem se stal příslušníkem městského patriciátu. Poté uskutečnil další cesty, především do Itálie. Pravděpodobně navštívil Benátky, Florencii, Boloňu i Řím. Setkal se s Leonardem, Raffaelem i Bellinim. V cestě nebo spíše v cestách do Itálie lze spatřovat počátky německé renesance.

Po návratu z Itálie zaujal mezi tehdejšími umělci zvláštní „avantgardní“ postavení. Nejprve se Albrecht věnoval grafice – mědirytům a dřevořezům. Jeho signatura „AD“ se objevuje okolo roku 1495 a stává se zárukou umělecké kvality v celé Evropě.

Později se dostává do služeb dynastie Habsburků. Nejprve jej angažoval Maxmilián I., stal se dvorním malířem, byla mu udělena doživotní renta.

Třetí, poslední cestu směřoval do Flander a Brabantska. Pobýval v Antverpách, kde mimo jiné vešel ve známost jeho termín „krajinář“. Navštívil také Brusel. Ten na něj se svými zámořskými poklady působil jak jiný svět. Kreslil lvy v zoologické zahradě, v Lisabonu vytvořil slavného nosorožce. Obchodoval se svými uměleckými díly, ale také dobře věděl, aby si zajistil dobré jméno, že musí některá svá díla věnovat významným osobnostem.

Při jednom z výletů na některý z nizozemských ostrovů si Albrecht uhnal nemoc, ze které se již nezotavil. Pravděpodobně se jednalo o chronickou malárii.

Albrecht byl hluboce věřícím křesťanem. Patřil mezi stoupence náboženské reformace.

Zemřel 6. dubna 1528 na malárii. Je pohřben na hřbitově v Johannisfri­edhofu.

Rané dílo

Prvními díly byly dřevořezy a četné ilustrace. Při první cestě do Itálie vzniklo několik menších maleb, například menší desková malba Kající se svatý Jeroným.

Další pravděpodobně byla Madona s dítětem před obloukem. Akvarely, které Dürer přivezl ze své první cesty, se řadí mezi nejhezčí ve svém žánru. Nikdo před ním nenakládal s akvarelem tak svobodně a zároveň tak precizně.

Dva první Dürerovy autoportréty namalované kombinovanou technikou jej ukazují jako úspěšného muže.

Kresba tohoto období se naprosto vymyká Dürerovu stylu, např. Mladík s katem. Tato kresba ukazuje mladého muže, který má být popraven, klečí před katem téměř nahý.

Vrcholné dílo

Mezi nejznámější Dürerova vrcholná díla patří autoportrét (známý také pod názvem Autoportrét v kožichu) z roku 1500.

Portrét Mladé Benátčanky, pravděpodobně kurtizány, je výjimečně přitažlivý.

Madona s čížkem prozrazuje zřejmé příbuzenství se srovnatelnými kompozicemi Giovanniho Belliniho.

Posledním dílem, které Dürer vytvořil v Benátkách, byl Portrét mladého muže. Na jeho zadní straně je namalovaná ošklivá stařena s vakem peněz, která bývá vykládána jako alegorie lakomství, nebo jako symbol pomíjivosti.

Na obraze Kristus mezi učenci si Dürer hrdě poznamenal: „dílo pěti dní“. Tento bravurní výkon byl pečlivě předem naplánován řadou přípravných kreseb.

Nejskvělejším dílem Dürerova druhého benátského pobytu je Růžencová slavnost (NG Praha). Tento monumentální oltářní obraz si objednali němečtí obchodníci sídlící v Benátkách pro „svůj“ kostel San Bartolomeo a pravděpodobně ho financovalo bratrstvo rosenkruciánů.

Kolem tohoto období také začaly vznikat obrovské oltářní obrazy: Panna Marie Sedmibolestná, Utrpení deseti tisíc křesťanů, nebo Oltář Paumgartnerů.

Na poli grafiky byli Němci a Nizozemci nepřekonáni i v době, kdy celému světu umění vládla italská renesance. Pro Dürera osobně byl bezpochyby důležitější jiný klíčový koncept: „Neboť pravé umění (tedy všechna pravidla proporcí a geometrie, kterými se řídí umění) je pevně zakotveno v přírodě. Kdo ji dokáže nakreslit, ten ji ovládá.“ A on ji nakreslil. Mezi ně patří akvarel Zajíc, jehož srst je neuvěřitelně věrně zobrazená a jehož oči prozrazují napětí a strach, akvarel Křídlo mandelíka a také Velký drn, seskupení travin v hliněném balu z pohledu hmyzu.

Pozdní dílo Roku 1510 zadala městská rada Dürerovi zhotovení dvou deskových maleb Karla Velikého a Císaře Zikmunda.

Od roku 1512 začal Dürer pracovat ve službách Habsburků, je tedy zřejmé, že mezi jeho první malby v tomto období patří několik vyobrazení jeho „zaměstnavatele“ Maxmiliána I. Patří sem také díla jako Vítězný oblouk, nebo Maxmiliánovo Triumfální procesí. Začaly také vznikat mědirytiny Rytíř, smrt a ďábel a Melancholie I.

Dále vytvořil další oltáře, portréty, ale hlavně obrazy s náboženskou tematikou. Mezi nejvýznamnější patří obraz Čtyři apoštolové, Portrét Johanna Klebergera, Modlící se Panna Marie, a nebo Lucretiina sebevražda. Mezi nejznámější portréty pozdního období patří Portrét Jakoba Muffela, nebo Hieronyma Holzschuhera.

Dnes už je jasné, že pokud by Dürerův život neukončila v roce 1528 smrt, tvořil by dále a nápady by mu zřejmě nedocházely, to dokazují nově objevené přípravné malby, které umělec nestihl dokončit.

Výstava díla Albrechta Dürera ve vídeňské Albertině

Působivá podívaná na renesančního génia

Po celá desetiletí se práce Albrechta Dürera v takovém míře nikde nevystavovala. ALBERTINA ve Vídni je domovem mnoha světově proslulých kresebných ikon, především Zajíce, Modlících se rukou a Velkého drnu. Výstava je doplněná o cenné mezinárodní zápůjčky. Představuje Dürerovy kresby, tisky a obrazy s více než 200 exponáty.

Ke svému znovuotevření v roce 2003 uspořádala ALBERTINA poslední Dürerovu výstavou, kterou navštívilo půl milionu návštěvníků. S více než 100 kresbami, desítkami obrazů, osobními poznámkami a dalšími vzácnými dokumenty je nyní práce renesančního génia ukázána uceleněji než kdykoliv předtím.

Kombinované mezinárodní půjčky

Na tuto velkolepou výstavu získala Albertina mezinárodní půjčky, Klanění tří králů od galerie Uffizi, autoportrét Albrechta Dürera z Výmaru, Mučednictví deset tisíc křesťanů z Kunsthistorického muzea ve Vídni, Ježíše mezi zákony od muzea Thyssen Bornemisza a ze sousedního Prada Dürererův pravděpodobně nejkrásnější mužský portrét. I jeho pozdní práci z poslední holandské cesty, Svatého Jeronýma. Tato významná díla představuje ALBERTINA se všemi souvisejícími studiemi.

Umělecké historické pocity

Specialista a kurátor výstavy Albrechta Dürera Christof Metzger podrobil revizi soupis nejvýznamnějších kreseb a akvarelů Albrechta Dürera v Albertině, jedná se o nejrozsáhlejší sbírku na světě. Nejpřekvapivější jsou jeho úvahy o velkých přírodních studiích v prvních let 16. století, Zajíc nebo Velký drn a studie ve světlých a tmavých kontrastech na barevných papírech, jako jsou slavné Modlící se ruce, ty ukazují hranice toho, čeho lze dosáhnout perem a štětcem. Jsou zde reprezentativní díla, která ukazují návštěvníkovi dokonalé mistrovy malířské i kresebné dovednosti. Nejedná se tedy o předběžné studie, nýbrž o autonomní vizuální prohlídky, které prokazují Dürerovy úžasné schopnosti a intelektuální hloubku, se kterou si představoval přírodu.

Výstava je k vidění od 20. září 2019 do 6. ledna 2020.

Po této podrobně popsané expozici téměř všichni ještě navštívili další výstavy, které Albertina v tomto čase nabízí. Nejrozsáhlejší je ucelená výstava z Baltimer Collection (Baltimerových sbírek). Prezentace děl je nazvána „Od Moneta po Picassa“ a zahrnuje díla impresionistických a postimpresionis­tic¬kých umělců, jako jsou Monet, Renoir, Degas, Gauguin, Cézanne, Toulouse-Lautrec. Dalšími umělci, kteří jsou ve sbírce zastoupeni, jsou představitelé německého expresionismu se skupinami Die Brücke a Der Blaue Reiter a umění tzv. nové objektivnosti (Wacker, Sedlacek a Hofer). Hlubší zaměření je na díla rakouských umělců Oskara Kokoschky a Albina Egger-Lienze. Rozmanitost ruské avantgardy představují obrazy Gončarova, Maleviče a Chagalla. Prezentace je doplněna řadou Picassových děl v průřezu jeho tvorbou od raného kubistického období k zralému období ze 40. let 20. století až po pozdní experimentální období. A mnoho dalších děl od věhlasných a světově uznávaných umělců doplňuje tuto expozici. Dalšími expozicemi byla pocta Arnulfu Rainerovi i „Vášeň pro kreslení“ z Guerlainovy kolekce z Centra Pompidou v Paříži.

Po programu měli studenti individuální rozchod a počátek adventu posílili návštěvou tradičních trhů. Někteří jednotlivci lačni po další kultuře samostatně navštívili ještě významnou kulturní instituci – Kunsthistorické muzeum, kde je ve sbírkách k vidění mnoho významných uměleckých a historických prací.

A jak to bude za rok? Uvidíme, jaké budou svody galerie a nesčetných dalších muzeí a výstavních prostor. Možná vytvoříme novou koncepci adventní rakouské exkurze. Pokud bude zájem a chuť, tak bychom se vydali do Vídně opět i okolo Velikonoc.

Foto P. Vampola

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace