Bylo typické pošmourné podzimní ráno 27. listopadu a s třídou 2. SV a 2. S jsme čekali na nádraží a těšili se na výstavu největšího zlatého pokladu světa, který dokládá bohatství a vyspělost předkolumbovské Ameriky.
Hned u vstupu do výstavních prostor jsme obdrželi zvukové průvodce a mohli se pustit do objevování historie amerického kontinentu. Nejprve jsme zjistili, kudy do Ameriky přišli první lidé, jaké pěstovali plodiny, jaká chovali zvířata a jak se přizpůsobili rozmanitým přírodním podmínkám. Následovaly informace o vyspělé středoamerické kultuře Mayů a Aztéků, které byly doloženy exponáty rituální keramiky, modely kamenných soch bohů, replikou mayského kalendáře a spoustou dalších předmětů dokládajících stopy těchto kultur. Z informačních tabulí jsme se dozvěděli nejen o zpracování zlata v tajemné říši Inků napříč velehorami a džunglí, ale i o životě vládců a inckých bojovníků a jejich rituálních obřadech. Mohli jsme vidět model legendárního Machu Pichu i zlatý trůn s postavou Sapa Inky. (zdroj: https://www.pokladinku.cz/o-vystave)
Nejzajímavější bylo však vidět opravdový zlatý poklad Inků (největší indiánské civilizace), který má ohromnou materiální i duchovní hodnotu, protože zlato bylo pro Inky esencí samotných bohů. V těchto prostorách pod skly vitrín až přecházel zrak, obdivovali jsme spousty zlatých rytých tepaných masek, šperků (ohromných náušnic, náhrdelníků, čelenek) a obětních nožů. Opravdu řemeslné a umělecké skvosty tisíc let staré, které jsme si prohlíželi do nejmenších detailů. Komu to nestačilo, mohl si ještě prostudovat zaoceánské plavby Španělů, které nebyly jen válečnými výpravami, ale dokládaly i schopnosti Španělů objevovat nové světy s primitivními navigačními pomůckami.
Poklad Inků je zapůjčen z muzea zlata v Limě (pod záštitou prezidenta Peru) a doplňuje ho velká sbírka předmětů z Národního muzea a Moravského zemského muzea.
Po tomto zážitku jsme se přesunuli do centra, kde jsme se občerstvili, prošli Zelný trh, náměstí Svobody, obhlédli Starou radnici. Nakonec jsme si vyšlápli na Petrov a užívali si výhledu do starých historických uliček. Odtud už zbýval jen přesun na nádraží a šťastný návrat zpět do Světlé s novými dojmy.
Foto L. Rezlerová