Svědomí, kolektivní vina, morálka

Práce se studenty v době distanční výuky

Agenda:
 
Informační portál
Publikováno:
 
09.06.2020 08:49
Poslední úprava:
 
před 5 měsíci

Morálka, mravnost, svědomí jsou vlastnosti, bez nichž se lidská společnost neobejde. Dříve byly až přehnaně přeceňované, avšak v současném zrychleném až přetechnizovaném světě jsou bohužel opomíjené a zdánlivě nepotřebné. Podobně se proměňuje pohled na otázku kolektivní viny.

Oslovila jsem žáky s úkolem zamyslet se nad tématy „Morálka, mravnost, svědomí, kolektivní vina.“ Svým zadáním jsem chtěla v rámci distanční výuky vyzvat studenty, aby posoudili, zda opravdu jsou to vlastnosti v dnešní době již archaické, či zda naopak bychom se měli k těmto základním lidským hodnotám opět vrátit. V průběhu měsíce dubna jsem pak dostala celou řadu prací. Některé byly velmi zdařilé, a proto jim chci dát prostor i na webu školy.

Vybrala jsem práce Anny a Nely z III.E, tedy ze sociálního oboru naší školy.

PROBLEMATIKA MORÁLKY, MRAVNOSTI, KOLEKTIVNÍ VINY A SVĚDOMÍ

Na úvod bych chtěla uvést, že toto téma mne velice zaujalo, neboť morálku, mravnost a cítění kolektivní viny i svědomí by v sobě měl mít každý slušný člověk, který vnímá své okolí a je k němu ohleduplný. Navíc si myslím, že toto téma je více než aktuální, a to už jen kvůli situaci posledních dní souvisejících s pandemii Coronaviru, kdy se ukazuje, jak si morálně stojí dnešní společnost.

Když si položíme otázku, co to morálka a mravnost je, pak dle mého názoru můžeme na morálku nahlížet z více úhlů pohledu: jak bych se měla chovat ve společnosti, jak se chováme k ostatním lidem, ale také k čemu nás rodiče od narození vedou, aby naše chování bylo slušné, správné a abychom nikomu neubližovali. Z dostupných zdrojů z internetu jsem zjistila, že morálka je definována jako „Správné chování. Vyjadřuje představu správného jednání a chování ve společnosti. Morálka se nedá soudně vymáhat a za její porušení nepřichází potrestání.“ S morálkou úzce souvisí mravnost. Když si položíme otázku, co to mravnost je, pak „Mravnost je všeobecný nárok, který míří na rozum člověka. Také to je závaznost, které člověk podléhá při svém jednání. Kvalita jednotlivce, který se v mravním posuzování a jednání orientuje k dobru a zlu.“ Mravnost a morálka pro mne také znamenají to, že pokud se budu hezky chovat k ostatním, očekávám to samé i od ostatních lidí. Avšak ne vždy je realita taková. Budu-li se chovat neslušně, tedy nemorálně a v rozporu se slušným chováním, mohu stejné chování očekávat od ostatních. Položme si otázku, co ještě můžeme pod pojem morálka zahrnout? Dle mého názoru morálka znamená i disciplínu, např. vojáci, policisté, zaměstnanci, kteří musí dodržovat určitá pravidla chování, která též můžeme nazvat morálku.

Když píši o tomto tématu, nemohu opomenout ani události posledních dní v souvislosti s pandemii Coronaviru, protože toto téma s tím úzce souvisí. Vláda České republiky nás všechny neustále vyzývá k určité disciplíně, např. k nošení roušek při odchodu z domu. Převážná většina nařízení dodržuje, ale najdou se i tací, kteří nařízení porušují, což je ukázkou toho, jakou morální úroveň má dnešní společnost. Toto jejich chování mi připadá velice nemorální, protože už jde opravdu o zdraví a lidské životy. Na druhou stranu jde o výraznou menšinu, neboť většina lidí tuto situaci respektuje (např. nošení roušek na veřejnosti) a dokonce si v této těžké situaci začali lidé navzájem pomáhat, například nakupují seniorům nebo šijí roušky. Právě s nošením roušek je spojena kampaň, která směřuje k respektování ostatních a slušnému přístupu k druhému člověku, a která zní: dej si roušku, chráníš mě i sebe. Z této současné situace by si dnešní společnost měla vzít ponaučení a v budoucnu více vnímat situace, které nejsou zrovna bezpečné a např. nepojedou do oblastí, kde hrozí pandemie nějaké nemoci, aby neohrozili své okolí.

Pokud se zamyslím nad pojmem kolektivní vina, pak tento pojem obecně bývá běžně využíván především ve válce, v armádě, ve škole a v kolektivech, které se skládají z malých celků. Kolektivní odpovědnost vzniká tak, že se na něčem společně podílíme – na existenci něčeho, na nějaké práci apod. K tomu je nutné uvést, že všichni z nás jsme už od dětských let vedení k soužití v kolektivu, ať už ve školce, škole, poté v pracovním kolektivu, s čímž úzce souvisí i předchozí pojem morálky, kdy člověk právě v rámci kolektivu musí dodržovat určitá morální pravidla a tedy v případě pochybení taktéž vnímat i kolektivní vinu. Někteří lidé kolektivní vinu nevnímají a nemají ani svědomí, např. když prodávají roušky za vyšší ceny, nebo vybírají na ulici peníze jako pro nemocnici, ale fakticky za účelem vlastního výdělku.

Položím-li si otázku, co je to svědomí, tak dle mého názoru je to schopnost uvažovaní nad sebou samým. Tedy, pokud nějakým způsobem jednám, měla bych mít i svědomí a analyzovat pak z vlastního pohledu a vlastníma očima, zda je mé jednání správné. Svědomí si tak spojuji spíše s tím, když něco učiním, mělo by mi mé svědomí v nadneseném slova smyslu napovědět, zda jednám správně, např. ve vztahu k druhému, ke kolektivu a umět se pak s následky svého negativního jednání vyrovnat.

Na závěr bych chtěla uvést, že morálka, mravnost, kolektivní vina a svědomí spolu úzce souvisejí a navzájem do sebe zapadají. S těmito pojmy se setkáváme v každodenním životě. Je na každém člověku, jak k tomu přistoupí, ale bylo by hezké kdyby si ze zkušeností z posledních dní lidé něco vzali k srdci a byli ohleduplnější k sobě navzájem.

Anna V., III. E

PROBLEMATIKA MORÁLKY

Morálka. Myslím si, že morálka lidí se za tu řadu let viditelně změnila. Dříve si ke starým lidem nedovolila mladší populace to, co dnes, nikdo je nezesměšňoval, natož okrádal, nebo dokonce týral. Je ale možné, že v té době nebyly sociální sítě a televizní noviny, takže se takové věci mezi lidi moc nedostávaly a z toho usuzujeme, že takové věci se dějí až v dnešní době.

Já jsem se setkala s takovým případem, starší paní uklouzla na schodech, upadl jí vozík s nákupem, běžela jsem jí pomoci a dostala jsem od ní vynadáno. V tu chvíli mě to mrzelo, ale když nad tím teď přemýšlím, tak ji vlastně chápu, nemá už důvěru v lidi a takhle sama je v podstatě dosti ohrožená.

Podobný případ je například, když pustíte v hromadné dopravě (autobusu) sednout starého člověka a on vám vynadá, že není tak starý, a když se vám to stane vícekrát za sebou, říkáte si, co dělám špatně. Když je nepustíte sednout, budete za „nevychovance“, a když jim vyjdete vstříc, tak jste taky „špatní“.

Vůbec dnešní doba není jednoduchá. O dnešní mladé populaci nemá moc lidí dobré mínění, ale když se na to podíváme, spousta mladých pomáhá třeba teď v téhle nelehké situaci. Studenti z různých škol se rozhodli, že budou pomáhat seniorům, a obstarávají jim nákupy, což je podle mě velké gesto. Myslím si to asi takhle, dokud si lidé mohou obstarat vše sami, tak pouze kritizují, jak je všechno špatně, a nezaměřují se na to, že ani pro nás tato doba není lehká. Ale jednou přijde to, že se o sebe sami postarat nedokážou a skončí v domově pro seniory nebo v léčebně dlouhodobě nemocných a budou vděčni za každého, kdo jim pomůže. Já chodím na brigádu do domova pro seniory, a tam to na těch lidech přesně vidíte, jsou mezi nimi lidé, kteří vás chtějí odměnit jen za to, že jim pomůžete do postele nebo jim utřete stoleček, pak jsou lidé, kteří jsou na vás protivní, i když mají absolutně všechno (jen ne rodinu), což se na nich výrazně podepíše.

A morálka dnešních lidí? To vidí snad každý. Přesunu toto téma do současné situace. V televizi mluví politici o tom, aby lidé v této době nikam necestovali, pokud nemusí, aby nosili roušky, ale většina z toho měla ze začátku legraci. Je vidět, jak lidé dávají na názor mediálně známých osobností, díky nimž až lidé začali roušky nosit. Ale kam to došlo? Za nenošení roušek hrozí 10 tis. pokuta, za porušení karantény 3 mil. pokuta a všechno tohle je naprosto zbytečné, kdyby lidé dodržovali to, co se jim řekne, vůbec to nemuselo dojít tak daleko. Co se mi ale líbí, je, jak se v této nelehké situaci spojila spousta lidí a začali šít roušky pro nemocnice, prodavačky, sociální služby atd.

Nela D., III. E