Vzpomínky na Rumunsko

Agenda:
 
DofE
Publikováno:
 
16.01.2009 08:17
Poslední úprava:
 
před 12 lety

Rumunským pohořím s

pasteveckými psy – expedice studentů světelského Gymnázia a Uměleckoprůmyslové Akademie

Na přelomu

srpna a září plnilo 15 účastníků Programu Cena vévody z Edinburghu (EDIE) v Rumunsku bronzový a stříbrný stupeň v

oboru expedice. Expedice se zúčastnilo také 8 studentů ze světelské školy a několik absolventů, kteří pravidelně na

takovéto akce pořádané v rámci školy jezdí. V rumunských horách výprava ušla 102 km a překonala 4 795 výškových

metrů, často v doprovodu pasteveckých psů.

Účastníky ze Světlé nad Sázavou, Mladé Boleslavi, Poděbrad,

Českých Budějovic a Uherského Hradiště doprovázeli tři zkušení expediční vedoucí Programu – Jaroslav Baláš, Leona

Šerá a Michal Šimek. Cílem byl přechod dvou krásných pohoří – Rodna a Caliman na severu Rumunska. Jako odpočinek

mezi dvěma přechody byla naplánována návštěva malovaných klášterů, které jsou právě pro tuto oblast typické.

A hodnocení účastníků, kteří plnili expediční dovednosti? Expedici všichni splnili vrchovatou měrou. Byli

skvělí, utvořili dobrou partu. Spolupracovali, vzájemně si pomáhali a nikdo si nestěžoval na námahu. Ono šlapat

denně kolem 8 hodin s dvacetikilovým batohem na zádech není zrovna procházka růžovým sadem. Překonávali i zdravotní

obtíže v podobě přetížených kolen zpevněných pro potřeby pochodu ortézou nebo nepříjemných puchýřů, které bývají na

takovýchto pochodech poměrně časté. Dejme teď slovo jedné ze světelských účastnic, Dáše Slavíčkové, která vás

seznámí s tím, co na expedici zažila.

„Náš autobus mířil k úpatí pohoří Rodna v severním Rumunsku. Po

cestě jsme zastavili v Kluži, starobylém městě, jež svou architekturou připomene, že zde jednou žili Němci. Po

prohlídce centra města jsme pokračovali v jízdě. Krátce po poledni jsme dospěli k cíli a poté, co jsme si protáhly

dlouhou jízdou ztuhlé údy, byli jsme připraveni vyrazit na pětidenní túru po horách. První výstup byl dosti náročný,

ale posléze si tělo zvyklo na námahu a šlapalo se docela dobře.

Naše první tábořiště mě přímo nadchlo.

Travnatý kopec u jehož úpatí byla posazena salaš, nedaleko vytékal pramen, z něhož se napájelo stádo ovcí a koně a z

něhož jsme si nabírali vodu i my. Večer nám rumunští pastevci rozdělali oheň, který vytrvale plápolal do noci,

mezitím co se po svahu přišplhala hustá mlha. Též naše další tábořiště, dvě z nich umístěna na březích horských

jezer, stejně jako panorama, jež se nám naskytovala během denních pochodů, mě ohromovala svou krásou a romantikou.

Pět dní jsme přecházeli pohoří Rodna, doprovázeni pasteveckými psy, jejichž huňatá bílá či hnědá srst zakrývala

vyzáblé boky.

Po sestupu z hor nás autobus dovezl po ne příliš upravených, místy pouze prašných silnicích

do lázeňského městečka Vatra Dornei, kde jsme měli strávit noc v kempu. Po putování po horách si všichni

pochvalovali večeři v místní restauraci. Procházka po kolonádě a lázeňském parčíku s jeho pravoslavným kostelem byla

milým zakončením večera.

Následující den byl věnován prohlídce čtyř nejpozoruhodnějších klášterů v

rumunské Moldávii. Navštívili jsme klášter Voronet, jež je znám především pro velkolepou fresku zobrazující podrobně

scénu posledního soudu, v klášteře Moldavita jsme obdivovali nejlépe zachované malby v Bukovině na stěnách kostela,

v klášteře Humor vystoupali po uzoučkém schodišti na strážní věž a v klášteře Sucevita se kochali pohledem na fresku

Žebřík ctnosti na severní straně kostela.

Nasyceni kulturou, vydali jsme se příští den na výstup na pohoří

Caliman. Naším cílem byly skály Dvanáct apoštolů, jež se tyčí nad kopci zarostlými lesy a klečí. Večer jsme se

utábořili nedaleko pramene, zásoby pitné vody. Toto byl náš poslední večer v Rumunsku a tak jsme seděli dlouho do

noci u ohně a povídali si. Další den jsme sestoupili z hor až k autobusu, jež na nás již čekal, aby nás odvezl

zpátky do České republiky. Každý si z cesty jistě přivezl nějaký suvenýr, ale snad všichni přivezli domů tašku

výborných klobás od místního řezníka.“

A co dodat na závěr? Vzhledem k tomu, že podobné akce jsou mezi

našimi studenty oblíbené, podporují rozvoj jejich fyzických schopností a také poznání zajímavých koutů Evropy, tak

již teď připravujeme expedici na rok 2009. Tou bude pochod po českých vesničkách rumunského Banátu spojený s pomocí

základní škole ve Svaté Heleně.
M.Šimek, D. Dvořáková a D.

Slavíčková