Vidět obraz či sochu zblízka je jiný druh zážitku než vidět ji v knížce. České gotické umění, které jsme probírali v hodinách dějin výtvarné kultury s žáky druhého ročníku, jsme si chtěli zažít, a proto jsme 19. 4. 2023 vyrazili do Prahy.
Z Hlavního nádraží jsme si cestou přes Staroměstské náměstí prohlédli gotické památky: Staroměstský orloj, Týnský chrám i Dům U Kamenného zvonu a směřovali na domluvenou komentovanou prohlídku do Anežského kláštera.
Na třech zastaveních jsme obdivovali deskovou malbu, dřevěné sochy madon i relikviáře. Program utekl jako voda i přesto, že trval přes hodinu a půl. Nejprve dostali žáci ve skupinkách indicie (předměty) a ve výstavní síni hledali souvislosti, které by je dovedly k vysvětlení pojmů a technik spojených se středověkými předměty. Hledané souvislosti poté prezentovali u děl a paní průvodkyně je doplnila o další informace a zajímavosti. Dále jsme se přesunuli do sálu k 9 deskovým malbám Mistra Vyšebrodského oltáře a během skupinové práce si prohlíželi a vysvětlovali gotickou symboliku předmětů, zvířat, květin a dalších prvků, které se úzce vázaly s příběhy ze života a smrti Ježíše Krista (ikonografickými křesťanskými náměty). Nemohli jsme vynechat deskové obrazy Mistra Theodorika, které maloval pro kapli Svatého kříže na Karlštejně. Velice silně na nás zapůsobily zejména tím, jak maloval přes rám nebo jak vkládal do portrétů světců předměty s nimi spojené, např. erb, psací brko nebo části jejich relikvií. Poslední výklad nás čekal u známého Votivního obrazu Jana Očka z Vlašimi, kde jsme se dozvěděli spoustu historických souvislostí k vyobrazeným osobnostem a současníkům Karla IV. Zbytek expozice Anežského kláštera jsme si prošli vlastním tempem.
Po obědě jsme doplnili síly a ze Starého Města přešli na nábřeží Vltavy k výstavní síni Mánes, kde probíhá výstava Mistři renesance. Tato expozice byla vybrána z 12 galerií a muzeí po celém světě a obsahuje 40 děl největších mistrů vrcholné renesance: Leonarda da Vinciho, Michelangela Buonarrotiho, Sandra Botticelliho a Rafaela Santi. Vrcholem výstavy je bezesporu 5,17 metrů vysoká replika Michelangelova Davida v kopuli Galleria dell' Accademia, s celkovou výškou cca 9 metrů, která žáky ohromila stejně jako fresky ze Sixtinské kaple a Poslední večeře. Někteří žáci se zaujetím prohlíželi dvě varianty portrétu Mony Lisy od Leonarda da Vinciho, o čemž vůbec nevěděli. Reklama mylně uváděla, že uvidíme repliky děl, ale byly to reprodukce. Pro mě to bylo trochu zklamáním, protože jsem viděla většinu děl v originále a ten zážitek byl mnohem hlubší. Ale celkově hodnotím výstavu s audiem, které namluvil Jan Přeučil, jako vydařenou. Významné umělce a jejich díla oživil právě o příběhy z té doby a tím zaujal žáky, kteří si nejednu zajímavost zapamatovali.
Na závěr bych chtěla všem žákům poděkovat za aktivitu a zájem, který projevili na obou výstavách.
„Poznávání umění a nahlížení různých cest, jak díla mohou vznikat, otevírá cestu naší vlastní představivosti a fantazii. To, jak umění může zrcadlit skutečnost tisíci možnými způsoby, je pro nás inspirací a výchozím bodem pro vlastní tvůrčí výtvarnou zkušenost.“
Foto Lucie Rezlerová
