Repliky řeckých divadelních masek

Využití znalostí v mezipředmětových vztazích

Agendy:
 
Informační portál , Umělecké a řemeslné, Výtvarné
Publikováno:
 
18.05.2023 11:22
Poslední úprava:
 
před 10 měsíci

V rámci předmětu Modelování jsme využili mezipředmětového vztahu s předměty Dějiny výtvarné kultury a Český jazyk a literatura. V průběhu měsíce dubna 2023 žáci 3. a 4. ročníků výtvarných oborů dostali za úkol jako cvičnou práci zhotovit repliky řeckých divadelních masek. Využili svých znalostí z příbuzných předmětů a dle obrázků a fotografií v poměrně krátkém časovém úseku vytvořili zvolený objekt v přiměřené obličejové velikosti. Mohli postupovat jakoukoli modelovací technikou, kterou si osvojili v předmětu Modelování nebo v jiném odborném předmětu.

Původní řecké divadelní masky se nedochovaly, jelikož byly zhotovovány z organického materiálu – kůže, korku nebo dřeva. Avšak důkazy o jejich existenci máme z výzdob architektury, ze sochařství, kdy socha drží v ruce tuto masku, nebo z vázového malířství (černofigurových a především červenofigurových maleb na nádobách), případně z mozaiky. Řada z tohoto se nám dochovala hlavně v římských kopiích. Divadlo hrálo v řecké společnosti významnou roli a mělo vliv na rozvoj celé antické kultury. V podstatě existovaly tři základní druhy dramatu – tragédie, komedie a satyrské drama. Samotné divadelní představení ztvárňovali v klasickém řeckém období pouze 2 – 3 herci, a tak úloha masek, kostýmů i obuvi, která určovala výšku postavy, byla nezastupitelná. Nešlo o postavy herců, ale o ztvárnění charakteru postav v dramatech. Má se za to, že součástí masky bylo i jakési akustické zařízení (primitivní megafon), který zesiloval hlas herce, aby mu bylo v rozsáhlém amfiteátru rozumět. Přímo v oblasti starověkého Řecka se dochovalo několik přírodních amfiteátrů, které využívaly nerovnost terénu hlavně pro sklon hlediště. Nejvíce dochovaný a pravděpodobně největší je amfiteátr v Epidauru, který pojal až 40 000 mužských diváků, neboť divadlo nebylo ženskou záležitostí. Ve starověkém antickém Řecku z klasického (attického) období jsou pak za nejvýznamnější autory tragédií považováni Aichylos, Sofokles a Euripides. Předním autorem komedií, jež však neměly tak významné postavení, je Aristofanes. Jejich dramata byla nejprve hlavním předmětem všelidových soutěží. Hlavním inspiračním zdrojem byla řecká mytologie. Dodnes má řecké drama vliv na rozvoj všech druhů umění.

Žáci se úkolu zhostili se zodpovědností a plně využili získaných dovedností ke zhotovení výmluvných svědků historie. Masky mají ve většině případů otvory pro oči a ústa, a tak po zaschnutí repliky si mohli žáci alespoň částečně vyzkoušet jejich funkčnost. Dle předloh tedy byly zhotoveny například masky boha Dionýsa, Afričana, Korsičana nebo Satyra. Úloha mezipředmětových vztahů je pro výuku a získávání pevných znalostí velmi důležitá. Aplikace někdy strohých teoretických znalostí se mnohem více upevní možností praktického vyhotovení či použití. Princip čerpání zdrojů a inspirací pro vlastní výtvarný projev z jiných uměleckých oborů je pro formování osobnosti umělce velmi důležitý.

Foto Alena Ratajová

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace