Pokaždé stejné, a přesto jiné

Již osmá exkurze naší školy do KT Osvětim

Agendy:
 
Informační portál , Sociální a zdravotní, Gymnázium, Domov mládeže, Umělecké a řemeslné, Výtvarné
Publikováno:
 
21.09.2023 09:29
Poslední úprava:
 
před 5 měsíci

Motto

THOSE WHO DO NOT REMEMBER THA PAST ARE CONDEMNET TO REPEAT IT

KDO SI NEPAMATUJE MINULOST, JE ODSOUZEN JI OPAKOVAT

Jsou události, na které by se opravdu nemělo zapomínat – k tomu odkazuje motto v záhlaví článku, které najde návštěvník koncentračního tábora Osvětim i nad vstupem do jedné z expozic. To je také důvodem, proč na toto místo jezdíme s našimi studenty pravidelně.

Letošní cesta připadla na pondělí 18.9.2023 a proběhla naprosto standardně; po šesti hodinách jsme byli v cíli. Chvíli nato jsme vybaveni sluchátky a za doprovodu dvou místních průvodců stáli před neblaze proslulou bránou s nápisem Arbeit macht frei. Prošly tudy statisíce vězňů, pro něž jedinou cestou ven byla plynová komora a následně spalovací pec některého z místních krematorií.

Naši průvodci nám ukázali jednotlivé bloky přeměněné dnes na rozsáhlou expozici a postupně se před námi rozkrýval děsivý a dokonale fungující systém, v němž byli lidé postupně zbaveni svých zavazadel, svých osobních věcí, svých blízkých členů rodiny, své důstojnosti a po kratší či delší době i svého života. Procházeli jsme zamlklí mezi informačními panely, fotografiemi a vitrínami s desítkami kufrů, bot, oděvů, osobních věcí a dokonce i tunami lidských vlasů, protože německá mašinérie dokázala zužitkovat naprosto všechno.

Poznali jsme, jak probíhal běžný den táborového vězně, jak vypadal „jídelníček“, v jakých podmínkách lidé žili, spali, pracovali… Pak už pro nás nebylo těžké pochopit, proč řadový vězeň přežil pouhé dva týdny až dva měsíce od svého příjezdu. A netýkalo se to jen dospělých, protože ve stejných podmínkách živořily a umíraly i tisíce dětí či žen.

Z vyprávění průvodců jsme se dozvěděli také o systému trestů a zastrašování, o pokusech o útěk, o dobrovolných sebevraždách lidí, kteří už nemohli snášet utrpení a vrhali se na dráty s elektrickým proudem. Chvíli jsme postáli na místě, kde probíhaly popravy zastřelením či oběšením, viděli jsme plynové komory a spalovací pece. Po zhruba dvouhodinové prohlídce základního tábora jsme se přesunuli do KT Auschwitz-Birkenau, tedy do Březinky. Tento druhý areál je mnohem rozlehlejší a podmínky v něm byly daleko děsivější. Výklad pokračoval a my jsme – pod plným sluncem, protože počasí se opravdu vydařilo – absolvovali další kilometry psychicky i fyzicky náročně akce. Ale ani tady jsme se nezbavili tísnivých pocitů při prohlídce příjezdové rampy, kde končily vlaky s vězni, pro něž tady začínala cesta utrpení. Až k obzoru se táhly stovky komínů z bývalých bloků, které měly sloužit k vytápění. Když nám ovšem průvodci řekli, že i v největších mrazech byl příděl jednoho kbelíku uhlí na den, bylo nám jasné, že nějaké topení bylo pouhou fikcí. Součástí prohlídky byly i ženské bloky, latríny a pozůstatky dvou ohromných krematorií, která Němci vyhodili do vzduchu krátce před osvobozením tábora.

Zastavili jsme se také na místě změněném na velký památník obětem a u pamětní desky v českém jazyce. Pak už jsme se rozloučili s průvodci a na cestě zpátky si většina z nás ve vzpomínkách rekapitulovala nové poznatky a čerstvé zážitky z pobytu v Osvětimi.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace