Studenti naší školy se přidali k výzvě odboru regionálního
rozvoje Krajského úřadu Kraje Vysočina a zapojili se do akce Čistá
Vysočina 2011.
Část obyvatel internátu sbírala spolu s jedním z vychovatelů odpadky
v Sázavské ulici až k okraji města, třída III.G se vydala v doprovodu
dvou svých vyučujících uklidit okolí silnice II. třídy č 150 mezi obcí
Leštinka a samotou Pavlíkov u Vilémovic. Jde o lesní úsek
vedoucí po severním okraji přírodní rezervace Stvořidla.
Původně naplánovaný odpolední termín akce zkomplikovalo avizované
zhoršení počasí, a tak se akce urychleně přesunula se svolením vedení
školy z části do času úterního vyučování. Na místo jsme se
přesouvali vlakem.
Skupina „Východ“ vystoupila na zastávce Smrčná, přesunula se do
Leštinky a začala systematicky sbírat odpad po obou stranách silnice směrem
na Ledeč. O rychlý postup se ale rozhodně nejednalo. Hned pár desítek
metrů nad vsí v okolí širokého odpočívadla narazili na první černou
skládku, jejíž likvidace jim vzala spoustu sil a zaplnila mnoho pytlů.
Skupina „Západ“ se svezla ještě o stanici dál a ze zastávky Stvořidla
stoupala lesem k silnici. V tu chvíli vysvitlo slunce, čistý les zněl
zpěvem ptáků, voněl budícím se jarem a svět se zdál krásný a
v pořádku. O to větší šok nás však čekal na vrcholu stoupání.
Blížící se kontakt s civilizací ohlašovaly první odpadky roztroušené
v blízkosti cesty a sílící hřmot motorů. Nad námi se začaly obrazně
i doslova stahovat mračna.
Hned na okraji lesa jsme naplnili první dva pytle a postupovali jsme
s dalšími v rukou podél vozovky směrem ke Světlé. Bylo k neuvěření,
co dokážou lidi vyházet z vozu v místech, kde se nedá zastavit. Kromě
nejrůznějších obalů, PET lahví a plechovek například i sud s betonem.
Nejhorší však byla místa vyústění cest a rozšířených odpočívadel.
Okraj rezervace tak vroubilo několik dalších černých skládek.
Na poctivý úklid padlo 30 pytlů. Když došly pytle, plnilo se vše, co se
našlo v lese a bylo použitelné. Zbytek se pokládal vedle hromad. Odhadem
jsme z lesa vytahali více jak půl tuny odpadu.
Z nalezených věcí by se oblékla menší komunita bezdomovců, nápoje
z lahví, plechovek a kelímků by jistě naplnily průměrný návesní
rybník a pneumatikami by se obula dvě vozidla. K dispozici by tu byl
například i vysavač, sedačky do auta nebo ještě nerozbalená
autolékarnička.
Poslední hodinu se na pracující studenty snášel vytrvalý déšť. Jakoby
i sama příroda plakala nad bezohledností a omezeností některých obyvatel
tohoto kousku světa.
Nezbývá než poděkovat zúčastněným studentům za snahu, píli a
pracovitost, s jakou se opřeli do náročného úkolu a doufat, že jejich
dřina v těžkých podmínkách inspiruje další v šetrném přístupu
k okolní přírodě.
Vám, kteří pojedete zmíněným úsekem, přeji příjemnou cestu čistým
lesem. A ještě velká prosba na závěr: v případě, že budete
potřebovat zastavit a protáhnout se, zkontrolujte prosím při odjezdu, že
všechny odpadky odvážíte sebou, aby ten les i tak čistý zůstal.
Zatím ještě čistá a usměvavá parta mladých lidí.
Skupina „Západ“ začíná…
… a pytle se plní.
Tak tady to opravdu stálo „za to“. Škoda, že nemáme fotku „před“. Zde je zásah již těsně před vítězným koncem – již je vidět potok.
Promiňte trošku rozmazaný snímek. To se mi tak chvěla ruka zčásti asi vysílením a zčásti určitě dojetím.
Poslušně hlásíme: další zátočina vyčištěna.
Našly se i neuvěřitelné věci: například kelímek od jogurtu s označením ceny 90 haléřů. Ale k mání byly i starší kousky. Tady se raduje Petr, který objevil část letecké munice. (Naštěstí již jen skutečné torzo.)
Toto je jedno ze zátiší vytvořených s láskou a hlubokým estetickým cítěním skupinou „Východ“.
Válka s lidskou hloupostí je dobojována, je čas se jít usušit.
A zde je polovina statečných. Jejich ústy Vás prosím, mějte k přírodě víc ohledů. Teď na místech skládek kvetou podběly a narcisy. Ať to tak i zůstane.