Vandr do Nízkých Tater

Agenda:
 
Gymnázium
Publikováno:
 
19.10.2011 11:19
Poslední úprava:
 
před 9 lety

13. až 16. října se sedm studentů ze Světlé zúčastnilo pátého ročníku akce partnerského gymnázia Letohrad „Vandr do Nízkých Tater“. 
     Ve čtvrtek ráno se skupinka vedená Mgr. M. Šimkem vydala vlakem po trase Světlá nad Sázavou – Kolín – Pardubice do České Třebové, kde se setkala s letohradskou partou a společně celá skupina pokračovala do Žiliny a Ružomberoku, kde vyměnila vlak za autobus, jímž dojela na výchozí bod trasy – Korytnice rázcestie. 
Odtud následoval zhruba dvouhodinový podvečerní přesun do Hiadelského sedla (1099 m. n. m.), kde jsme využili pro přespání turistického přístřešku. 
     Ranní probuzení bylo překvapivé – kolem nás ležel sníh, někteří jej měli i na svých spacích pytlích. Teplota kolem – 3 stupňů Celsia, čerstvý severní vítr.
     Čekal nás výstup na hřeben Tater a pochod po červeném turistickém chodníku po trase Prašivá – Malá a Velká Chochuľa – Latiborská Hoľa – Ďurkova až do Útulně pod Chabencom. Počasí na začátku trasy bylo vcelku příznivé, ale postupně se zatáhlo, foukalo a vzduchem poletoval sníh. Rovněž výhledů jsme si moc neužili. V pozdní odpoledne byl každý rád, že jsme dorazili do příjemně vyhřáté útulni, usušili se a dali si teplou večeři. 
     Dle původní předpovědi jsme na sobotu očekávali zlepšení situace. Bohužel předpověď se změnila a i sobota pokračovala ve stejném duchu jako pátek. Padlo tedy rozhodnutí, že přes Chabenec dojdeme do Krížského sedla a zde se vydáme po modré po závětrné straně přes sedlo Príslop a kolem hotelu Kosodrevina směrem k dalšímu cíli – chatě M. R. Štefánika pod Ďumbierom. První dvě hodiny cesty byly opravdu náročné – chladný vítr, poletující sníh a mraky všude kolem. Poté co jsme z Krížského sedla vyklesali asi 200 výškových metrů se oblačnost rozevřela a my viděli do podtatranských údolí. Výhledy jsme se mohli kochat asi tři hodiny, než začal výstup k chatě M. R. Štefánika. 
     Zde jsme byli poměrně komfortně ubytováni v pokojích po osmi lidech na palandách a rovněž teplá večeře nám přišla vhod. 
     Ráno nás čekalo brzké vstávání a překvapení v podobě vymetené oblohy a nádherného východu slunce. Po snídani a společném focení s pozadím hřebenů Nízkých Tater. Ještě před osmou ranní jsme už byli na závěrečné části pochodu – 17 km dlouhém pozvolném klesání do Liptovského Jána, odkud nám jel po poledni autobus do Liptovského Mikuláše. A odtud jsme již několika rychlíky pokračovali zpět domů. 
     A na závěr si dovolím použít citaci z webu našeho partnerského gymnázia Letohrad: „Letošní vandr byl ale výjimečný i extrémním počasím, neboť nás na hřebenech uvítala první sněhová pokrývka doprovázená silným větrem a mrazem. I přes nepřízeň hor výpravu všichni dobře zvládli a o to více si vychutnali pohostinnost horských útulen a chat. Všem poutníkům děkujeme za účast a ostatní se mohou těšit na příští rok.“

 

Fotogalerie 

 

 

Štěpán ještě na nádraží v Kolíně ukazuje ostatním, jak vysoko budeme šplhat:-) 

 

 

 Ranní vstávání do sněhu a mrazu vzali kluci s úsměvem

 

 

Spaní první noci bylo opravdu provizorní – do přístřešku táhlo a vítr zaháněl i sníh do spacáků 

 

 

 Ranní výstup ještě za slunce na první z vrcholů – Prašivá

 

 

Takovýchto výhledů jsme si moc neužili 

 

 

To není sněžná žena, ale Katka v pozadí s Ondrou a Martinem 

 

 

Pomalu se probouzíme u snídaně v Útulni pod Chabencom

 

 

Řídící LSG Vráťa Šembera se i přes nepříznivé počasí raduje ze života, Číča jen nevěřícně přihlíží 

 

 

Světelská skupinka horalů před chatou M. R. Štefánika 

 

 

Závěrečné památeční foto všech účastníků vandru