13. až 16. října se sedm studentů ze Světlé zúčastnilo
pátého ročníku akce partnerského gymnázia Letohrad „Vandr do Nízkých
Tater“.
Ve čtvrtek ráno se skupinka vedená Mgr. M. Šimkem vydala vlakem po
trase Světlá nad Sázavou – Kolín – Pardubice do České Třebové, kde
se setkala s letohradskou partou a společně celá skupina pokračovala do
Žiliny a Ružomberoku, kde vyměnila vlak za autobus, jímž dojela na
výchozí bod trasy – Korytnice rázcestie.
Odtud následoval zhruba dvouhodinový podvečerní přesun do Hiadelského
sedla (1099 m. n. m.), kde jsme využili pro přespání turistického
přístřešku.
Ranní probuzení bylo překvapivé – kolem nás ležel sníh,
někteří jej měli i na svých spacích pytlích. Teplota kolem –
3 stupňů Celsia, čerstvý severní vítr.
Čekal nás výstup na hřeben Tater a pochod po červeném turistickém
chodníku po trase Prašivá – Malá a Velká Chochuľa – Latiborská
Hoľa – Ďurkova až do Útulně pod Chabencom. Počasí na začátku trasy
bylo vcelku příznivé, ale postupně se zatáhlo, foukalo a vzduchem poletoval
sníh. Rovněž výhledů jsme si moc neužili. V pozdní odpoledne byl každý
rád, že jsme dorazili do příjemně vyhřáté útulni, usušili se a dali si
teplou večeři.
Dle původní předpovědi jsme na sobotu očekávali zlepšení
situace. Bohužel předpověď se změnila a i sobota pokračovala ve stejném
duchu jako pátek. Padlo tedy rozhodnutí, že přes Chabenec dojdeme do
Krížského sedla a zde se vydáme po modré po závětrné straně přes sedlo
Príslop a kolem hotelu Kosodrevina směrem k dalšímu cíli – chatě M. R.
Štefánika pod Ďumbierom. První dvě hodiny cesty byly opravdu
náročné – chladný vítr, poletující sníh a mraky všude kolem. Poté
co jsme z Krížského sedla vyklesali asi 200 výškových metrů se
oblačnost rozevřela a my viděli do podtatranských údolí. Výhledy jsme se
mohli kochat asi tři hodiny, než začal výstup k chatě M. R.
Štefánika.
Zde jsme byli poměrně komfortně ubytováni v pokojích po osmi
lidech na palandách a rovněž teplá večeře nám přišla vhod.
Ráno nás čekalo brzké vstávání a překvapení v podobě
vymetené oblohy a nádherného východu slunce. Po snídani a společném
focení s pozadím hřebenů Nízkých Tater. Ještě před osmou ranní jsme
už byli na závěrečné části pochodu – 17 km dlouhém pozvolném
klesání do Liptovského Jána, odkud nám jel po poledni autobus do
Liptovského Mikuláše. A odtud jsme již několika rychlíky pokračovali
zpět domů.
A na závěr si dovolím použít citaci z webu našeho partnerského
gymnázia Letohrad: „Letošní vandr byl ale výjimečný i extrémním
počasím, neboť nás na hřebenech uvítala první sněhová pokrývka
doprovázená silným větrem a mrazem. I přes nepřízeň hor výpravu
všichni dobře zvládli a o to více si vychutnali pohostinnost horských
útulen a chat. Všem poutníkům děkujeme za účast a ostatní se mohou
těšit na příští rok.“
Fotogalerie
Štěpán ještě na nádraží v Kolíně ukazuje ostatním, jak vysoko budeme šplhat:-)
Ranní vstávání do sněhu a mrazu vzali kluci s úsměvem
Spaní první noci bylo opravdu provizorní – do přístřešku táhlo a vítr zaháněl i sníh do spacáků
Ranní výstup ještě za slunce na první z vrcholů – Prašivá
Takovýchto výhledů jsme si moc neužili
To není sněžná žena, ale Katka v pozadí s Ondrou a Martinem
Pomalu se probouzíme u snídaně v Útulni pod Chabencom
Řídící LSG Vráťa Šembera se i přes nepříznivé počasí raduje ze života, Číča jen nevěřícně přihlíží
Světelská skupinka horalů před chatou M. R. Štefánika
Závěrečné památeční foto všech účastníků vandru
