Exkurze do Osvětimi dne 11. dubna 2012
Je časné a trochu i kalné ráno. Kolem čtvrté hodiny se na
Sázavské ulici scházejí účastníci poznávací cesty do Osvětmi –
žáci Uměleckoprůmyslové akademie i účastníci ze spřátelených
základních škol – ZŠ Lánecké a ZŠ Komenského. Autobus je přistaven
včas, cestovní kancelář VOMA z Třebíče zajistila celou akci naprosto
bezchybně a její řidiči i průvodce jsou velmi milí. Cesta do Polska je
dlouhá, všichni ještě dospávají zkrácenou noc.
V devět hodin ráno překračujeme česko-polskou hranici a krátce
před desátou hodinou jsme
v cíli cesty.
Pan průvodce Vlasák zajišťuje vstup a my s místní průvodkyní,
vybaveni sluchátky, procházíme pod neblaze proslulým nápisem ARBEIT MACHT
FREI a vstupujeme do základního tábora Osvětim/Auschwitz. Počasí nám
přeje, je krásný slunečný den, ale nás mrazí z vyprávění
průvodkyně. Postupně procházíme areálem zděných budov. Některé jsou
v původním stavu, aby návštěvníci poznali podmínky, v nichž za války
živořili a umírali vězňové. Další pak jsou přeměněny na expozice
připomínající chod tábora, každodenní život uvězněných, jména řady
obětí, v dalších pak vidíme kopie dokumentů, věci z majetku
vězňů – boty, osobní předměty, brýle, dokonce i hračky. Děsivě
působí třeba i tuny lidských vlasů stříhaných ženám a dívkám.
Prohlídku této části ukončujeme u plynové komory a spalovacích pecí
krematoria.
Po krátké pauze nás autobus převáží do tábora Auschwitz II –
Birkenau a výčet hrůz pokračuje. Vidíme železniční přípojku, kam
přijížděly vlaky s deportovanými, i rampu, na níž komando SS
provádělo selekci lidí. Tento tábor je mnohem rozlehlejší, bloky zde však
byly dřevěné a na konci války byla většina z nich rozebrána. O to
působivější je les cihlových komínů, které jediné zůstaly na
původních místech. Jen málo bloků je dochovaných – latríny,
umývárny, ženské bloky.
Prohlídku končíme u poválečného monumentu na památku obětí,
kde jsou i pamětní desky ve 22 jazycích. Zastavujeme se před deskou
v českém jazyce s nápisem NECHŤ TOTO MÍSTO, NA KTERÉM HITLEROVCI
VYVRAŽDILI KOLEM PŮL DRUHÉHO MILIONU MUŽŮ, ŽEN A DĚTÍ, HLAVNĚ ŽIDŮ
Z RŮZNÝCH ZEMÍ EVROPY, ZŮSTANE NA VĚKY VÝKŘIKEM ZOUFALSTVÍ
A VÝSTRAHOU PRO LIDSTVO, a necháváme zde květiny. Celek pamětního areálu
působivě doplňují trosky dvou velkých krematorií, která se Němci před
vyklizením tábora pokusili zničit.
Po čtyřech hodinách vyčerpávající prohlídky areál obou částí
tábora opouštíme. Trvá však ještě dlouho, než se v autobusu rozproudí
běžný hovor. Odjíždíme, ale v duchu stále vidíme obraz navštíveného
místa. Je to místo děsivé, a přesto jsem ráda, že se mezi mladými lidmi
našlo tolik zájemců, kteří chtějí vidět a vědět, jaká byla minulost
našeho světa.
Krátce po exkurzi nám dorazil děkovný dopis z CK:
Vážená paní Zadinová,
Prosíme Vás o přijetí tohoto emailu a zároveň o jeho předání Vašemu
panu řediteli. Dnes mě požádal pan řidič společně s panem průvodcem,
abych Vaší škole tedy žákům vyjádřil maximální poděkování za jejich
vzorné chování a reprezentaci Vaší školy v rámci zájezdu do Polska.
Toto poděkování se mi nepodařilo nikdy za dvacet let činnosti uskutečnit.
Chování Vašich žáků plynoucí z rodinné výchovy a z výchovného
působní Vaší školy bylo příkladné. Určitě k tomuto přispělo
i odpovědné pedagogické vedení. V této době přijmout informaci, že se
vůbec někdo umí chovat slušně a má vztah k veřejnému soukromému
majetku je obrovsky potěšující a povzbuzující.
Ještě jednou za zájezd do Polska děkujeme.
V přátelské úctě
* Ing. Vondráček Zdeněk *
VOMA, s. r. o.
Cestovní kancelář
Vstup do základního tábora Osvětim/Auschwitz
Všichni s pohnutím naslouchají výkladu průvodkyně prostřednictvím sluchátek
Tábor Auschwitz II – Birkenau
Květinová vzpomínka
Foto: Barbora Karlíková, IV. G
