Je pondělí 28. května ráno a před školou se hromadí studenti se svými koly a zavazadly, kteří budou dalších pět dní trávit v okolí Lipnice nad Sázavou. Na obloze se začínají objevovat velké mraky, ale to nás v žádném případě nevyvede z míry. Veškerá zavazadla jsou již naložena v autě a tak na hlavy nasazujeme helmy a vyjíždíme z areálu školy. Jsou mezi námi jedinci, kteří si zvolili druhou variantu, a tak musí na Lipnici dorazit pěšky v čele s paní učitelkou Bencovou.
Při cestě nastávají drobná nedorozumění. Ti rychlejší si stěžují na cyklisty vzadu, že jedou moc pomalu, a naopak. Do cíle dojíždíme naštěstí všichni živí a zdraví. Navzájem se pozorujeme, protože většina z nás se vůbec nezná.
Po obědě vyrážíme do Kejžlice. Krátce po dojezdu do cíle začíná nečekaný slejvák. Nám to ale nevadí, protože jsme schovaní a čekáme, až déšť ustane. Počasí si s námi ten den, ale i následující dny velice zahrává. Chvílemi je horko a pak z čista jasna přijdou pro nás velmi nemilé přeháňky. Atmosféra mezi námi je však přátelská.
Úterní cesta do Dolního Města je tentokrát pod dohledem pana učitele Poříze. Také první skupinka cyklistů s paní učitelkou Bencovou má namířeno právě sem. Ti zdatnější vyrážejído Lučice a okolí s panem učitelem Krajíčkem. I po těch túrách, které jsme nachodili a najezdili za dva dny, nejsme ani trošičku unaveni.
Třetí den je lehce oddychový. Dopoledne si jde pěší skupina vedená učitelem Krajíčkem prohlédnout Wolkerův památník, cyklisté jedou na Melechov a odpoledne hrajeme čtyřboj (hod
na cíl, střela na branku, volejbal a petang) ve vylosovaných dvojicích, které pro nás učitelé nachystali. Souboj je to nelítostný. Každý se snaží vyhrát. Nikdo se nenudí, zažíváme hodně legrace a zábavy. Zasloužená odměna čeká na tři nejlepší páry.
Čtvrtek je pro nás z hlediska fyzické kondice asi nejhorší. Nikomu z nás už nezbyly téměř žádné síly ani na kolo nebo na chůzi pěšky. I přes dlouhodobé přemlouvání kantorů nás dopolední cesta na Pelhřimák a jízda na Orlík nemine. Odpolední odměna pro všechny – lipnický pochod ,,úžasnou” trasou podle pana učitele Poříze, zasloužený odpočinek v místní hospůdce a oficiální vyhlášení vítězů.
Večer se snažíme trávit všichni pohromadě, protože to je náš poslední. Hrajeme na kytaru a zpíváme. Na tvářích všech je vidět, že se nikomu domů nechce. Každý by ještě alespoň týden rád zůstal.
Následující den ráno nakládáme zavazadla do auta a vracíme se zpátky do areálu školy. Myslím si, že si s sebou všichni odvážíme spousty nezapomenutelných zážitků a nových zkušeností.
Michaela Lundová, III.G
Fotogalerie
