Začal nový školní rok a do lavic I.G v pondělí 3. 9. zasedli noví studenti. Aby se lépe poznali a sžili, vyrazili hned následující den spolu se svou třídní učitelkou na adaptační kurz . Ubytování poskytla škola ve svém středisku pod městečkem Lipnicí, a tak nic nebránilo tomu, využít příští necelé tři dny k poznávání spolužáků a navazování nových kamarádství.
Díky pestrému programu měli studenti mnoho možností vyzkoušet si své schopnosti, dovednosti i znalosti, představit se ostatním i užít si legraci v partě.
Více poví následující fotogalerie:
Nečekané léčky čekaly všude. Tahle se jmenovala jednoduše: Kláda.
Rozvazování Gordického uzlu vyžadovalo kontakt, schopnost komunikace a trochu mrštnosti.
Ani osidlování ostrovů nebylo zcela bez rizik. Lucka zrovna přemýšlí, kterak obsadit nějaký perspektivnější.
Večer se také nezahálelo. Foto je z malé mezihry během Čtyřboje družstev. To byste nevěřili, jak velkým problémem může být sestřelení krabičky zápalek prstem. Právě to zkouší Monika.
Kolektiv jsme tužili tak důkladně, až hrozil vzájemný srůst. Jak by to v takovém krajním případě vypadalo, jsme testovali coby siamská devatenácterčata . Kankán nám sice ještě příliš nejde, ale do maturity je dost času ho dotrénovat.
Vrcholy kurzu byly naplánovány na středeční odpoledne a večer. Nejprve se studenti pokusili opět ztéct hrad Lipnice svou bystrostí a logikou a dobýt poklad prodlévající pod „třetím křížem“. Rozjezdu Lipnických matikhrátek však předcházelo losování družstev.
Následoval první problém – dostat se do hradu může jen ten, kdo zná vstupní heslo. Nebylo to jednoduché, ale kdo však minulý večer zabojoval a získal dostatek indicií, nemusel „ztrácet hlavu“.
Během řešení úkolů na hradě museli být soutěžící připraveni na ledacos. Občas došlo k uvěznění soutěžících,…
…jindy na ně čekal úkol ponořený ve „stoleté břečce“.
K některému úkolu se muselo vyšplhat až na vrchol věže,…
…za jiným se muselo do hradního podzemí.
Během přesunů jsme si hrad důkladně prohlédli a u jednotlivých úkolů se dozvěděli i leccos o jeho historii.
Nasbírání magických přívěsků nedalo ani tak velkou práci, jako získání hesla pro vstup k pokladu. Od pokladny k pokladu tak byla ještě dlouhá cesta.
Nástrahy hry však zvládly všechny skupiny, a tak hradnímu duchovi Samsonovi z pokladu mnoho nezůstalo.
Z hradu Lipnice si tak všichni zúčastnění – soutěžící i realizační tým – odnáší nejen nějakou tu drobnost, ale i zajímavé zážitky a pěkné vzpomínky.
Další zážitky přišly večer, kdy se pročistil okolní les od napadaných větví a po slunce západu vzplál závěrečný táborák. Účastnily se ho i hradní strašidla – Černý muž (Ondra Doktor) a Samson (Milan Sika), oba také zdatní fotodokumentaristé, kteří vybavili nové studenty spoustou důležitých informací do gymnaziálního života. Nezbývá, než všem „prvákům“ popřát, aby celé jejich středoškolské studium bylo tak plné pohody a úsměvů, jako tomu bylo na lipnickém hradě i podhradí.
P.S.
Velké poděkování patří vedení střediska na Lipnici – panu Dlouhému i paní Doležalové - za velkou vstřícnost k našim prosbám během pobytu, kastelánovi hradu Lipnice – panu Hanzlíkovi za bezproblémový „pronájem“ hradu pro Lipnické matikhrátky a našim bývalým i současným studentům Aničce Kolbábková, Jitce Černé, Štěpánovi Rappovi a Petrovi Čihákovi, kteří se vzdali volného odpoledne a vydali se na hrad rozšířit realizační tým. Ondrovi Doktorovi a Milanu Sikovi patří velký dík za skvělé provedení hradních duchů a fotodokumentaci akce. Janě Neugebauerové patří dík za anglický blok v úterním programu a Michalovi Šimkovi pak za promptní řešení všech drobných potíží, které vznikly za pochodu – např. nepřítomnost sekery a pily. Bez pomoci všech jmenovaných by to zcela jistě takhle hladce nešlo.
