Motto:
Hudba pramení ze skrytých míst naší duše a osudem každého z nás je, abychom ji znovu našli a vdechli jí život.
Tímto mottem byla inspirovaná zajímavá akce uspořádaná v naší škole 15. října 2012 v dopoledních hodinách. Nebylo to poprvé, kdy za námi a našimi žáky zavítala paní Svatava Drlíčková, která se zabývá celostní muzikoterapií. Její přednáška a poté ukázky muzikoterapie byly určeny především žákům sociálních oborů a ti také zaplnili tělocvičnu školy. Protože se však snažíme i našim gymnazistům nabídnout něco nad rámec běžné výuky, přizváni byli i oni.
Vybaveni karimatkami, dekami a spacími pytli se žáci rozmístili po ploše tělocvičny a každý si našel co nejpohodlnější polohu pro následující dvě hodiny. Každý však více či méně zvědavě pokukoval po hostech. S paní Svatavou dorazil totiž muž velmi exotického zjevu i oděvu – hudebník a znalec tradičních sibiřských hudebních nástrojů pan Gendos Čamzyryn. Tuvinský šaman, mistr a učitel hrdelního zpěvu Gendos pochází ze Sibiře, z ruské autonomní republiky Tuva. Jeho umění je založeno na místních tradicích; už jeho dědeček byl šaman a Gendos se brzy vydal stejnou cestou
Společnou úvodní písní a hrdelním zpěvem nás uvedli do příjemného rozpoložení a akce mohla začít. První část byla víc teoretická, paní Svatava vysvětlovala principy muzikoterapie, různé proudy, mluvila o užívaných hudebních nástrojích, které ona i její společník v krátkých ukázkách představili a popsali – pan Gendos ovšem svým exoticky znějícím jazykem, který paní Svatava překládala do pro nás srozumitelné češtiny.
Druhá část – to už byla úžasná ochutnávka nejrůznějších zvuků vyluzovaných pomocí fujar, píšťal, bubnů a bubínků, zvonů a gongů a chřestítek ze dřeva, kovů, kůže a dalších přírodních materiálů. Zvuky nástrojů se mísily v nádherné harmonii spolu s mužským i ženským hlasem našich hostů. Kdo se zaposlouchal do spojení tuvinské a moravské hudby, byl překvapen, jak jsou si blízké.
Bylo nám hodně líto, když tělocvičnu opět naplnilo ticho rušené jen vzdálenými zvuky z okolních chodeb. Někteří účastníci vzali terapii tak vážně, že jsme je v závěru museli jemně probudit a vrátit do reality. Pravda je, že zpátky do tříd se nikomu moc nechtělo – ani žákům, ani dospělým.
Příjemné dopoledne nám zprostředkovala kolegyně Jana Lacinová, která je také autorkou přiložených fotografií.