Sedmimílový prosinec

Jaké starosti má ptačí architekt, co je nového v Humpolci a co nás potkalo při vánoční nadílce

Agendy:
 
7 MIL , Gymnázium
Publikováno:
 
19.12.2012 07:40
Poslední úprava:
 
před 5 lety

Přestože se příroda uložila ke spánku a přikryla se sněhovou peřinou, Sedmimílaři neusnuli. Naopak pracovali na tom, aby byli připraveni na dobu „až se jaro zeptá…“

6. prosince ověřovali správnost své „technické dokumentace“ při výrobě modelů ptačích budek.

Bylo zajímavé sledovat, jak z listů lepenky, jak Fénix z popela, „povstávaly“ kromě tvůrců i trojrozměrné konstrukce.

Na konci schůzky se před námi tyčila nejen řada modelů ptačích příbytků, ale také otázka, jestli budky nejsou příliš hluboké. Problém doporučené hloubky hnízdní dutiny a polohu vletového otvoru budeme ještě muset prokonzultovat s odborníkem. Až budeme mít jasno, přijde na řadu dřevo.

Bylo zajímavé sledovat, jak z listů lepenky, jak Fénix z popela, …
… „povstávaly“ kromě tvůrců i trojrozměrné konstrukce.

V pondělí 10. prosince jsme se vydali na návštěvu humpoleckého gymnázia. Zdejší studenti vedení panem profesorem Petrem Filipem jsou již patnáct let zapojeni v mezinárodním projektu GLOBE a patří v České republice k nejaktivnějším kolektivům. Protože uvažujeme o zapojení do tohoto projektu, jehož cílem je podporovat u žáků zájem o přírodu a přírodní vědy a rozvíjet metody badatelsky orientovaného vyučování, doufali jsme, že se zde dozvíme řadu užitečných informací. Byli jsme velice mile přijati.

S prací v projektu nás seznamoval nejen pan profesor Filip, ale i sami studenti. Odvezli jsme si spoustu zajímavých poznatků a velkou porci nadšení.

Už se těšíme, až se na jaře pustíme do meteorologických měření, sledování stavu vody či fenologických pozorování. Má to jen jeden háček: budeme si muset postavit meteorologickou měřící stanici. Pevně věříme, že to snad nebude žádný velký problém.

S prací v projektu nás seznamoval nejen pan profesor Filip, ale i sami studenti. Odvezli jsme si spoustu zajímavých poznatků a velkou porci nadšení.
Už se těšíme, až se na jaře pustíme do meteorologických měření, sledování stavu vody či fenologických pozorování.

Poslední letošní schůzka se konala ve čtvrtek 13. 12. 2012. V tento den jsme se vypravili o 200 výškových metrů výš – do malé osady Benetice.

Sotva jsme se stihli na informační tabuli seznámit s historií obce, už jsme „vyfasovali“ ochranku v podobě německého ovčáka v pubertálním psím věku. Byl velmi hravý a skálopevně přesvědčený, že v nás získal neméně hravé partnery. Do svého přesvědčení si nenechal mluvit a opravdu věrně nás provázel na každém našem kroku. Tam kde slunce nahlíželo přes hradbu lesů, tam se probíralo závějemi sněhu a vybíralo si, která se třpytí vydatněji. V zimním lese bylo ticho jako v ledovém chrámu.

Za neustálé psí asistence (ještě že se na blízku nevyskytovala ani zvěř, ani hajný) jsme prostřeli ptákům a srnkám malou předběžnou štědrovečerní večeři, během návratu do vsi jsme probrali plány na předjarní a jarní měsíce a s prodlužujícími se stíny jsme vísku s pohnutou historií a psem – uličníkem opustili.

Sotva jsme se stihli na informační tabuli seznámit s historií obce, už jsme „vyfasovali“ ochranku v podobě německého ovčáka v pubertálním psím věku. Byl velmi hravý a skálopevně přesvědčený, že v nás získal neméně hravé partnery.
Do svého přesvědčení si nenechal mluvit a opravdu věrně nás provázel na každém našem kroku. Tam kde slunce nahlíželo přes hradbu lesů, tam se probíralo závějemi sněhu a vybíralo si, která se třpytí vydatněji.
V zimním lese bylo ticho jako v ledovém chrámu.