Exkurze do Horácké galerie

Agendy:
 
Výtvarné , Umělecké a řemeslné
Publikováno:
 
11.10.2013 19:54
Poslední úprava:
 
před 5 lety

V podělí 7. října se studenti a pedagogové Akademie vydali na exkurzi do Horácké galerie v Novém městě na Moravě, v jejíž historické budově zámku právě skončila přehlídka Bienále, mapující nejzajímavější práce studentů a nedávných absolventů naší školy.

Díky řediteli Horácké galerie PhDr. Josefu Chalupovi, který nás provedl, jsme měli možnost projít si také ostatní expozice, ať už se jedná o stálé sbírky, nebo právě probíhající aktuální výstavy. Především pro adepty sochařských disciplín byla přínosná návštěva stálých sbírek. Horácká galerie se totiž pyšní rozsáhlou sbírkou díla dvou legend českého sochařství a současně rodáků z Nového Města na Moravě – Jana Štursy a Vincence Makovského. Kolekce děl těchto dvou ikonických osobností je opravdu rozsáhlá a svým významem dalece přesahuje hranice regionu. Kromě dvou zmíněných jsou ve stálé expozici sbírek galerie k vidění též díla Josefa Václava Myslbeka, Otto Gutfreunda, Josefa Mařatky a dalších.

Štursa je v expozici představen průřezem jeho tvorbou od raných prací, hlásících se svým výrazem k dekadentním tendencím umění přelomu století (Život uniká, 1904, Puberta, 1905), až po vrcholná díla, kde dospěl k monumentalizaci a zjednodušení forem a která byla zřetelně ovlivněna francouzským sochařstvím, především prací Rodinova žáka Antoina Bourdella. Studenti tak měli možnost na vlastní oči vidět například slavného Raněného (1921), malou verzi aktu tanečnice Sulamit Rahu (1910 –11), nebo reliéfní hlavice pilastrů z Gočárovy pražské Legiobanky s motivem bojišť první světové války.

Štursův žák a další z velkých postav českého sochařství Vincenc Makovský je v galerii zastoupen spíše drobnějšími plastikami (Mimo jiné je zde instalován model Heraldického lva pro Pražský hrad) a především reliéfy. Pozoruhodný je vystavený cyklus reliéfů Voda v našem životě, určený pro Kružberskou přehradu (1961 –67). Jedná se o poslední monumentální dílo sochaře, který během svého života reflektoval vlivy civilismu i kubismu, stal se jedním z mála (i v kontextu světovém) surrealistických sochařů, aby se posléze opět vrátil k zobrazivému vyjádření.

Kromě stálých expozic jsme měli možnost projít si také aktuální výstavy. V prostorách Horácké galerie je nyní k vidění výstava dalšího ze sochařských rodáků Nového Města – akademického sochaře Josefa Klimeše, konané u příležitosti autorových pětaosmdesátých narozenin. Na výstavě, pojmenované podle největší Klimešovy realizace Rovnováha, se můžeme setkat s portréty starců, vytvořenými ze zmačkaného plechu, se sochařsky vypjatými formami ženských těl i s díly inspirovanými biblickými příběhy či antickou mytologií.

Velkorysé zámecké prostory Horácké galerie v současné době prezentují také práci kreslířky Lenky Březinové na výstavě Chvění, grafiku Jany Jemelkové s názvem Rytmy času a průřez tvorbou režisérky, autorky animovaných filmů a oceňované ilustrátorky Galiny Miklínové. Ta na výstavě, pojmenované podle nejnovější z autorčiných ilustrovaných knih O Kanafáskovi, představuje soubory ilustrací k dětským knihám, z nichž jmenujme alespoň Lichžrouty Pavla Šruta, soubor Verunka a Kokosový dědek od stejného autora, nebo tajemné perokresby ke knize Kouzelný svět Harryho Pottera od Davida Colerta. Miklínová je také autorkou ilustrací k českému překladu potterovské knižní série od J. K. Rowling, kterou vydalo nakladatelství Albatros.