Ještě před intenzivním časem praxí se studenti I. a II. ročníku Ateliéru keramiky a porcelánu vydali hned na několik výstav tematizujících palčivé otázky, které nám nedají spát.
Celkově jsme si dali tříchodové výstavní menu a navštívili jsme Kampus Hybernská, Veletržní palác a Pragovka Gallery v umělecké čtvrti Pragovka. Jako do předkrmu jsme se ponořili do zkoumání otázky, může být předmět výtvarného díla něco, co prakticky nelze vidět? Na výstavě Zeitlupe v Kampusu Hybernská je tato otázka v dílech Dominika Adamce a Carlose Ortize dávána do kontextu s mikroskopickým světem a komplexnosti jeho vztahů, barev a tvarů, který si pro svou spojitost k člověku nachází taktéž místo ve výtvarném umění.
Hlavním chodem byla výstava Digitální blízkost ve Veletržním paláci zkoumající vztah mezi intimitou a technologií a jejich vzájemnou proměnou až k současné propojenosti. Intimní se stalo tím, co každý den ukazujeme, a to i lidem zcela neznámým. Zároveň se technologie stala objektem naší péče a touhy, partnerem dialogu a každodenní oporou, ale také nebezpečným důvěrníkem. Nejsilněji na nás toto téma vysloveně zaútočilo ve videu „Feed me“ od Rachel Maclean, která zobrazuje děsivým a zároveň komickým způsobem svět, ve kterém sami žijeme. Celý film je protkán pavučinou zápletek a dějových linií, kde hlavní komoditou je štěstí v kombinaci s dětinskostí a všudypřítomnou bezmocí, kdy se kontrast prvoplánové svůdnosti míchá s odporností. Podívaná se mění v horskou jízdu emocí, buď se smějete chytlavým reklamním sloganům, popřípadě dětinským chováním postav až do momentu, kdy se situace změní a vás přemůže zděšení a odpor a poté vás přemůže zase hořkosladký smích.
Dezert na nás čekal v Pragovka Gallery s názvem „Díra ve stázi“. Ihned při vstupu studenti poznali instalaci od Dagmar Šubrtové, kterou jsme letos měli možnost již vidět v GASKu v Kutné Hoře. Fanouškům sci – fi byl taktéž povědomý název i dalšího celku, a to Futurologický kongres v hotelu Oasa. Ve svých závěsných objektech z potištěných folií připomínajících vzorky rostlin z výzkumné laboratoře zkoumají Klaudie Korbelič a Lenka Lukavičková proměnu vztahu člověka k přírodě. Sami studenti se mi dneska přiznali, že měli nejednou divoké sny, které reflektovaly vystavená umělecká díla. Foto L. Jestřabíková
