Na jaro 2016 vzpomínám s velkým zpožděním, o to rychleji je nutné doplnit chybějící stránky v přírodní kronice našeho areálu. Pojďme tedy v předvečer jara 2017 rychle zavzpomínat na jaro minulé – vezměme to po větších úsecích a zapátrejme v paměti i ve fotoarchivu, jak s okolím naší školy zamávaly měsíce duben a květen roku 2016.
S příchodem dubna se přece jen jaro oproti březnu začalo projevovat důrazněji. Trávníky přetékaly žlutými úbory pampelišek a lákaly k procházce nejen dvounožce lidské, ale i dvounožce okřídlené. U potůčku v přírodní zahradě se tak střídali různí obyvatelé našeho areálu – včetně párku zdejších holubů.
Dřeviny v areálu se probouzely postupně. Zatímco javory měly jarně našlápnuto již od března, topoly v jihozápadním koutu areálu byly holé i během velikonočního prodlouženého víkendu 15. – 17. 4. a rašení odkládaly na květen. Břízy u vjezdu rozjasňovaly svými svěže zelenými čerstvě narašenými listy náladu všem příchozím a pod ranními paprsky jarního sluníčka zářily do daleka.
Břízy u vjezdu rozjasňovaly svými svěže zelenými čerstvě narašenými listy náladu všem příchozím
Pruhy půdy v těsné blízkosti budov byly loňskými stavebními pracemi postiženy nejvíce. Bylo tedy celkem logické, že vznikly snahy ozeleňování urychlit a případně zkrášlit výsadbou záhonů kvetoucích trvalek. Podél budovy DMII býval kdysi dávno záhon růží – proč ho tedy nyní neobnovit? Do díla se zapojili žáci školy a během dvou odpolední byl záhon na světě. Jedni v potu tváře ryli půdu a vybírali z ní mnohé artefakty stavebních materiálů šikovně zamaskovaných malou vrstvičkou hlíny, další vozili kompost a třetí pod dohledem Lady Slavíčkové růže z Ovocné a růžové školky Šťastných z Nové Vsi u Hněvkovic zasázeli. Další dny byly poměrně suché a teplé, a tak bylo nutné zalívat a zalívat a zalívat a přitom držet růžím palce, aby zvládly zakořenit.
Květen dostál svému jménu a nechal rozkvést spoustu dalších květů. Za květinami trávníků nechtěly zůstat pozadu ani další dřeviny. Nejspíš nejkrásnější a nejnápadnější květenství nabídl jírovec maďal před naší hutí. Tato dřevina, kterou často lidé nepřesně nazývají „kaštanem“, ve druhé půli května rozsvítila svou korunu spoustou svícnů tvořených bílo-růžovými květy.
Nejspíš nejkrásnější a nejnápadnější květenství nabídl jírovec maďal před naší hutí.
Jen o málo skromnější byly chocholíky bílých květů jeřábu, který roste v těsném sousedství. Dřevina, která má své místo i ve znaku kraje Vysočina, prosvítí svými červenými malvičkami konec léta a úvod podzimu a potom také pohostí ptačí obyvatele našeho areálu. Koncem května tedy začala s přípravou této hostiny.
Rostliny neztrácely čas a využívaly každý sluneční paprsek co nejefektivněji. Zahanbit se nechtěli nechat ani živočišní obyvatelé našeho areálu. Nejnápadnější byli samozřejmě zdejší opeřenci. Prostranství okolo budov naší školy prosté koček vyhodnotili za bezpečnou zónu, kde by stálo za to zkusit vyvést mláďata. Halekali ze všech možných i nemožných míst, korzovali u potůčku, obsadili všechny naše budky a v krajním případě – když už na ně budka nezbyla, neváhali zkusit kolonizovat i naše interiéry. Slavnou se stala samička rehka domácího, která ve snaze nalézt co nejlepší místo ke hnízdění opakovaně navštívila naši školu. Poprvé navštívila jen tělocvičnu. Podruhé se z tělocvičny stihla prodrat na schodiště hlavní budovy a potřetí to dotáhla až do schodiště v DMII. Tím naštěstí její kolonizační choutky skončily a nakonec se spokojila s venkovním výklenkem pod střechou v rohu tělocvičny. Další možnosti přinesla spolupráce s ČZU v Praze na projektu Ptáci online. Díky jejich speciální budce jsme se stali pozorovateli ptačího rodinného života tak říkajíc z první řady.
Samička rehka domácího navštívila naši školu celkem třikrát. Do třetice to bylo 19. 4. Nejspíš se však s vedením nedohodla na výši nájmu a zahnízdila ve venkovním výklenku pod střechou tělocvičny.
Pestrou skupinu ptačích druhů, které u nás našly útočiště pro vyvedení svých mláďat, i letos doplnili rorýsi. První z nich jsme ve Světlé v roce 2016 pozorovali 29. dubna. S postupujícími dny jejich pokřik okolo budov naší školy sílil a nepolevil ani v době, kdy již bylo rozhodnuto, kdo kterou hnízdní dutinu obsadí a samičky nakladly vajíčka. Bleskové letky nejen mladých nehnízdících ptáků brousily své vzdušné manévry do dokonalosti po celý květen.
První rorýse jsme ve Světlé v roce 2016 pozorovali 29. dubna.
S jarem 2016 se loučím ještě posledním pohledem do přírodní zahrady. Takto idylicky vyhlížela 31. 5. 2016. Na dveře již klepaly „letní měsíce“ a s nimi i spousta dění, ale o tom zase příště.
Přírodní zahrada mezi DMII a DMIII – nyní budovou B a C, 31. 5. 2016. Na kopečku u „pramene“ je již připravena plocha pro další výsadby.
